Stará se hlavně o svůj tým z Fribourgu, který vede švýcarskou ligu, vyprodává domácí zápasy a drží rekordní sadu vítězství. Pumelice pěti gólů Matěje Stránského však Pavlu Rosovi logicky nemohla ujít. „Výjimečný počin. Překvapil mě,“ hodnotí druhý trenér týmu Fribourg-Gottéron, jenž je senzací NL, v níž kraluje a suverénně kácí soky i v Lize mistrů.
Davos je pořád špičková hokejová destinace. Kdo získá umístěnku na prestižní adrese Eisbahnstrasse 2, musí něco umět. Něco víc než domácí plejeři. Tak to chodí nejen v kantonu Graubünden, ale v celé lize. Podle Pavla Rosy přišlo Stránského řádění v pravý čas. „Pět gólů je bomba, výjimečný počin. Věřím, že nejde o výstřel do tmy,“ zamýšlí se trenér Fribourgu.
Když měli při nedávném vzájemném střetu v týmu válečnickou poradu, k extřineckému útočníkovi mnoho slov nepadlo. Nebyl důvod. Žádná výstraha od Stránského nebyla do té doby k mání. Nováček elitní NL se rozjížděl ztuha. „Zpočátku to Matějovi moc nešlo. Abych pravdu řekl, nebyl moc vidět. Proti nám prakticky vůbec. Přiznám se, že jeho ofenzivní kvality jsem před tou erupcí neregistroval, přišlo mi, že na poměry švýcarské ligy není až tak talentovaným hráčem. Ale nejspíš mě vyvedl z omylu. O to víc jsem rád, že to teď protrhnul,“ usmívá se Rosa.
Sám má jako hráč se švýcarskou soutěží košaté zkušenosti, dokáže si realisticky představit těžkosti při nástupu do nové šichty. „Ze začátku sezony nejspíš bojoval s novým prostředím, procházel fází sžívání se s týmem, to bývají stresové záležitosti,“ tvrdí trenér. „Možná zápolil i s nadmořskou výškou, proto ty góly nasázel v Bernu,“ vtipkuje Rosa na konto specifičnosti prostředí Davosu, které téměř kopíruje polohu Sněžky.
Po zhlédnutí Stránského pětidílných highlightů lehce zakroutil hlavou. Tak přece střílí bombardéři, blesklo mu hlavou. „Hned jsem si položil otázku, proč takhle nepálil už předtím. Čtyři branky padly jakoby z ničeho, což svědčí o kanonýrských schopnostech hráče. Závěrečný nájezd nepočítám, po čtyřech gólech jste uvolněný, to už by dal každý nebo skoro každý,“ soudí.
Parťák hlavního kouče Christiana Dubého doufá, že u sobotních žhavých výstřelů Stránský nezůstane. To, aby se nedostal do řečí, že šlo o ojedinělou explozi. „Doufám, že se mu bude dařit dál. Každému Čechovi přeju, aby ve Švýcarsku působil co nejdéle, život je tu nádherný,“ říká světoběžník, jenž v hráčské kariéře ochutnal všechny uznávané světové soutěže, včetně NHL.
Zároveň dává najevo, jak náročné je ve Švýcarsku získat stálou pozici. „Je těžké se tu prosadit. Co se týká tlaku na cizince, v tom je švýcarská liga v Evropě druhá hned po KHL,“ srovnává. „V Rusku si s vámi absolutně neberou servítky, ale i tady je tlak značný. Před covidem měl každý tým pět, některý i šest cizinců, přičemž hrát mohli jen čtyři,“ popisuje.
Není to jako v extralize, kde se levnějšími cizinci dost často ucpává díra na soupisce. V západní Evropě musíte patřit mezi nejlepší, jinak balíte kufry. Švýcarský přetlak mezi zahraniční hráče přináší nervozitu. „Jako útočník jdete do zápasu s tím, že když dvakrát po sobě nedáte gól, stěhujete se na tribunu. Až letos je to po delší době trochu snazší, většina týmů má jen čtyři cizince.“
Davos patří do širší špičky NL, nyní je třetí, ovšem Rosa zázraky neočekává. „Mají sedm výher za sebou a los takový, že deset, dvanáct vítězství v řadě mohou udělat. Teď jim to zrovna šlape, ale zase si nemyslím, že jde o ten Davos z nejslavnějších let. Dobrý tým, ne výjimečný,“ konstatuje.
Výjimečné věci se rozhodně dějí ve Fribourgu. O víkendu podruhé v řadě vyprodali BCF arénu pro devět tisíc diváků, tým urval klubový rekord deseti triumfů. Také proti Bernu. „Prohrávali jsme 1:3 po druhé třetině, kluci zorganizovali comeback na 5:3, byl to nádherný zážitek,“ potěšilo Rosu.
