Ticháček z Finska: Trochu mě usadilo. Jazyk se ani neučím. Myslí na olympiádu či MS?
V jednadvaceti letech ovládl bodování extraligových obránců, o rok později si poprvé zahrál na mistrovství světa. Jiří Ticháček po poslední sezoně vyslyšel volání ze zahraničí a po letech v Kladně se vydal do finského Oulu, kde po 15 zápasech kraluje klubové produktivitě beků s devíti body (2+7). „Cítím, že můžu hrát ještě líp, že to ještě není, jak bych si sám představoval. Liga je ale náročná, takže jsem rád, jak se mi daří,“ rozpovídal se talentovaný zadák v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.
Vystoupil z komfortní zóny. Jiří Ticháček dosud oblékal v dospělém hokeji jen dres Kladna a Litoměřic. Po dvou extraligových ročnících, v nichž zapsal dohromady parádních 74 bodů, zažívá první zahraniční misi. „Pro mě je to velká změna. Čtyři pět let jsem vídal pořád stejné tváře, stejné kámoše. Najednou si tvořím nové vztahy, zvykám si na něco nového. To vůbec neuškodí,“ zamýšlel se reprezentační bek.
Jaká je finská liga?
„Potvrdilo se mi, co o ní všichni říkají. Hodně mladých kluků, mnohem rychlejší styl hokeje oproti extralize, která je hodně urputná. Tady je to trochu volnější. Jezdí se nahoru dolů, tam zpátky a padá strašně moc gólů, je strašně moc šancí. V tom je největší rozdíl.“
Soutěž, v níž se hodně bruslí, vám asi musí sedět.
„Finsko mě trošku usadilo. Myslel jsem si, že jsem dobrý bruslař, ale když tady občas vidím některé kluky, jak umí našlápnout a manévrovat s pukem, jsem překvapený. Vím, že musím ještě hodně pracovat. Ale celkově mi to sedí, snad neztrácím. Chtějí, abychom furt bruslili. To je jenom dobře.“
Je i příprava víc zaměřená na bruslení a rychlost?
„Hlavně jsou tady úplně jiné tréninky, než jsme měli v Česku. Každé cvičení je k tomu, abychom bruslili s pukem nahoru dolů celá lajna. Tréninky odsýpají a za padesát minut máme hotovo. Není to tak, že si v klidu nahrajeme a budeme u toho pomalu stát. Tréninky jsou uzpůsobené, aby si člověk zvykl, jak liga vypadá. Chtějí, abychom všechno dělali v maximální rychlosti na tréninku i v zápasech.“
Rychlost soutěže souvisí i s tím, kolik je tam mladých hráčů.
„Dopředu jsem to nevěděl, ale mají tady Red Bull helmu pro nejproduktivnějšího juniora z týmu. Vždycky si takového hráče všimnu, pár jich je fakt strašně šikovných. Teď proti nám hrál kluk narozený v roce 2005 a ten měl zase zlatou helmu, kterou nosí v týmu ten, kdo má nejvíc bodů. Je zajímavé sledovat, jak už jsou dobří.“
Zatím se vám na ledě daří. Jste spokojený s rolí, jakou jste dostal?
„Ano. Jsem rád, že hraju přesilovku, chodím občas i na oslabení. Čas na ledě mám. V obráncích máme dobrou konkurenci, musí mě to pořád tlačit, abych neměl výpadky, abych furt hrál dobře. Ale s rolí jsem spokojený. Liga je náročná, takže jsem rád, jak se mi daří.“
Máte zpětnou vazbu od trenérů na vaše výkony?
„Doufám, že jsou spokojení. Je to tady docela rychlé, kdybych nehrál dobře, pocítil bych to. Snažím se jim splatit, kolik mám času na ledě. Ale vím, že chci a můžu být ještě lepší.“
S Kärpatem se držíte na 12. místě. Jaká je v klubu nálada?
„Moc dobrá není. Nedokážu si to moc vysvětlit.
