Adam Svoboda: Poslední Vánoce, napadlo mě...
ROZHOVOR - Když mluví do telefonu, který má hned u postele, občas dlouze polkne. To při pomyšlení na nejistotu, která ho užírala první noc v nemocnici. V tu chvíli ještě nevěděl přesnou diagnózu. „A říkal jsem si, že mám před sebou třeba poslední Vánoce,“ vykládá jednatřicetiletý gólman německého Norimberku.
Jinak už je mu hej... „I když není příjemné, když se vám budou vrtat v hlavě, tak to není nic proti tomu, z čeho jsem měl strach,“ vykládá.
Adame, co se vám přesně přihodilo?
„V neděli ráno jsem se vzbudil a nemohl jsem jít rovně ani zaostřit. Padal jsem neustále doleva. Ještě jsem se tedy nějak dostal do haly, ale bylo to dost špatné, ani jsem se nemohl obléct do výstroje. Tak jsem počkal na doktora, kterému se to vůbec nelíbilo. Hned mě poslal do nemocnice a v ní už si mě nechali.“
Musel jste být pořádně vyplašený.
„Jen mi řekli, že mám nějaký nález v hlavě. (dlouze polkne a odmlčí se) S tím jsem tedy žil do druhého dne. Byla to fakt krušná noc. Představoval jsem si opravdu ty nejhorší věci... (odmlčí se) Až druhý den mě uklidnili, že to není nádor.“
Co to tedy je?
„Jedná se o malou, ani ne centimetr velkou krevní sraženinu. Je malinká, ale stejně musí ven. Tedy řeknu to takhle – nemusí. Při normálním životě bych to nepocítil, nebo by se komplikace projevily až za čtyřicet let. Ale proto, že sportuju a mám veliké fyzické vypětí, je lepší to odstranit. Protože kdyby mi tam tu sraženinu nechali, je čtyřicetiprocentní šance, že se mi budou problémy vracet rok co rok. A ještě v horším provedení.“
„Existuje jenom jednoprocentní riziko, že se mi to vrátí. Takže jsme se s mojí milovanou manželkou rozhodli, že tu operaci podstoupím. Abych měl relativní klid.“
Když vás poslouchám, muselo se vám pořádně ulevit.
„No jéjej, to se absolutně nedá srovnávat. Ne, že by mi teď bylo všechno šumák, ale prostě ta první noc... (odmlčí se) Teď už mám dobrou náladu, bavím se. Je to paráda.“
Pomáhá vám i to, že jste od přírody srandista?
„Je mi hej, když se nepotvrdilo to nejhorší. Ale řeknu vám, že předtím jsem byl pesimista jako prase.“
Co se vám honilo hlavou?
„Třeba že mám před sebou poslední Vánoce. Fakt hrozné.“
Nejhorší pocit v životě?
„Stoprocentně ano.“
Jistě jste si vybavil případ německého brankáře Roberta Müllera, který kvůli nádoru na mozku před půl rokem zemřel...
„Přesně tak. (odmlčí se) Navíc jsem byl v cizí zemi, bez rodiny. Prostě špatenka.“
Proč vás nechali tak dlouho v nejistotě?
„Oni se mě hned zezačátku ptali, jestli rozumím a je mi všechno jasný. Tak jsem kýval, jak jsem byl zblblej, k tomu se mi v hlavě honilo tisíc věcí. Německy se domluvím normálně, ale těm odborným výrazům jsem nerozuměl úplně přesně. Až ráno jsem to pochopil. Přišla vizita a hlavní lékař mi to pomalu vysvětloval. A ujišťoval se, jestli všemu rozumím. Došlo mi, že to naštěstí není tak vážné.
 | V pátečním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s Adamem Svobodou O čem mluví: » Jak na vážnou zprávu reagovala jeho manželka? » Co ho nyní čeká? |
