„Bylo to těžké rozhodování,“ připouští mistr světa z Vídně v rozhovoru pro Sport.

Jak už Sport včera avizoval, loňský kapitán z Quebeku na šampionát do Švýcarska nevyrazí, ačkoli původně figuroval v Růžičkově širší nominaci a trenérovi poskytl nezávazný souhlas. Diskuse s klubovým lékařem vše změnila.

„Probíral jsem to s ním dlouho, skoro půl hodiny. Účast na mistrovství mi nedoporučuje. Tu ruku jsem měl dvakrát po sobě zlomenou na stejném místě. Kdyby se mi to stalo potřetí, operace by byla nevyhnutelná. A to by bylo hodně špatné vzhledem k příští sezoně,“ vypráví z Toronta do telefonu.

Jak to tedy s rukou máte?
„Není stoprocentně srostlá, po zápasech mi natéká. A já se na příští sezonu potřebuju připravit opravdu pořádně. Čtyřikrát po sobě jsme neudělali play off , ta situace tady není dobrá. Nemůžu riskovat, že bych celé léto vynechal kvůli eventuální operaci.“

Ve kterém místě jste měl tu kost zlomenou?
„Mezi zápěstím a klouby prstů. Je to kost, která vede k prostředníčku.“

KABERLE A MS

2003 Helsinky, 4. místo 2005 Vídeň, zlato 2006 Riga, stříbro 2008 Quebec, 7. místo

Tak to se hodně špatně léčí, že?
„Vzalo mi to dva a půl měsíce hraní... Jsem rád, že aspoň dohraju těch pár zápasů do konce sezony. Snad už se mi v závěru nic nestane. Doktor mi vysvětloval, že by bylo dobré, kdybych pak s tou rukou měsíc nic nedělal. Přikláněl se k tomu, abych nejezdil na mistrovství světa a dal se do kupy pro příští rok. Vážně se nedá nic dělat.“

Konečné rozhodnutí bylo čistě pouze na vás?
„Na mně. Tak je to vždycky.“

Vždycky? I při výstupních kontrolách v zámořských klubech?
„Dá se říct. Na výstupní kontrole by mi doktor řekl to samé, co teď. Že mi šampionát nedoporučuje.“

Proto jste trenérovi Růžičkovi v pondělí večer volal, že je vše jinak. Na pondělní tiskové konferenci se přitom kouč radoval, že má váš příslib. To nebylo příjemné oznamování, viďte?
„Máte pravdu. O víkendu jsem Růžovi volal, že by to mohlo jít. Ale zase jsem si nebyl jistej, jak dopadnu na výstupní prohlídce, takže jsem za doktorem zašel radši hned, abych Růžovi nedal souhlas a pak mu na poslední chvíli volal, že to nejde. Takhle to ví ode mě v předstihu a může skládat mančaft zase trochu jinak. Ale rozhodování to bylo těžký.“

Z vašeho hlasu je znát, že vás to odřeknutí mrzí...
„Je to tak. Prožívám těžkou sezonu. Po herní stránce to nebylo ono, do toho ty zdravotní problémy. Proto si říkám, že je asi lepší zůstat letos mimo a pořádně se připravit na příště.“

V takové situaci je asi důležité oprostit se od emocí a uvažovat chladnou hlavou, nebo ne?
„Určitě ano. Musíte si dát do kupy pro, proti a pak to rozseknout.“

Nakolik vás poškozená ruka limituje při zápasech?
„Nebudu lhát a říkat, že na to při hře úplně zapomínám. To ne. V hlavě to pořád někde mám, než se to úplně zacelí.“

Trvat bude delší dobu, než se zacelí zklamání fanoušků z další nevydařené sezony v Torontu. Z nesplněných úkolů už se pomalu stává evergreen, co říkáte?
„Musím souhlasit. Příští rok musíme play off udělat, ať se děje, co se děje. Na nás starší hráče je tady rok od roku větší a větší tlak. Vím a cítím to, že na další ročník musím být absolutně v perfektním stavu.“

Navíc v závěru sezony inkasujete pořádné příděly. Místo toho, abyste si částečně udobřili fanoušky, s Montrealem to bylo 2:6, ve Philadelphii 5:8...
„Jo, jo. Šestka, osmička...My totiž vůbec nechytáme první třetiny, to je náš problém. O co víc se snažíme, o to snadněji nám to tam napadá. Doufám, že ty úplně poslední zápasy budou mnohem lepší, vzchopíme se a ten dojem si vylepšíme. Play off je dávno pasé, ale pořád jdeme do každého utkání s cílem vyhrát.“

Neprojevuje se na hře Toronta fakt, že jste pod postupovou čarou?
„To ne. Tady musíte vyhrát každé utkání, nikdo se nekouká, zda jste nad čarou, nebo pod ní. Tady se hraje od prvního do posledního zápasu. Nic se nevypouští.“

Zhruba před měsícem jste mohl změnit adresu, do poslední chvíle jste doufal, že vás uvažovaný trejd mine. Potěšilo vás aspoň to na jinak šedivé sezoně?
„Jak už jsem řekl, v Torontu chci zůstat. Mluvil jsem o tom s naším generálním manažerem. Řekl mi do očí, že mě má rád, ale zároveň, že nemám nic jistýho. Což beru, to je v pořádku. Kdyby to bylo opačně, hrozí, že se přestanete snažit.“

V létě ale na výměně může dojít, je to tak?
„Ano. Během léta to mohou udělat.“

Jak byste to vzal? V Torontu jste deset let.
„Jako realitu. Život by šel dál. Šel bych někam jinam. Ale já doufám, že zůstanu. V týmu určitě nastanou změny, asi výraznější. Snad k lepšímu.“

Platí, že jste měl připravený seznam týmů, kam byste případně svolil s odchodem?
„Něco tam bylo. Kdyby k trejdu nakonec došlo, byl bych sám proti sobě, pokud bych té možnosti volby nevyužil. Ale byl jsem rád, že jsem ten seznam nemusel použít.“

S jakou chutí jste ten soupis vytvářel? Jde to s lehkým srdcem?
„Jak se člověk může cítit? Holt je to součást naší profese. Naštěstí na to nedošlo. Takže si můžu dál přát, abychom se zvedli a udělali v Torontu konečně velký úspěch. Pevně věřím, že přijde má nejlepší sezona.“

Toho by se jistě rád dočkal i váš bratr František, v Carolině ovšem skoro nehraje. Jak mu je?
„Voláme si skoro obden. Brácha by strašně rád hrál, jako sedmý bek jenom trénuje, na zápasy se dívá v kabině a čeká na příležitost. Nemá to jednoduchý, pro veterána je to vždycky složitá situace. Umím si představit, jak je těžký to spolknout. Musí vytrvat, nic jiného nezmůže.“