Za normálních okolností by nemusel nic vysvětlovat. Po bouři, kterou rozpoutala Jágrova kritika na adresu omluvených hokejistů, se však neudržel. „Já jsem snad dokázal za poslední léta, že když byla možnost, přijel jsem. A to stále platí, pro mě je reprezentace čest,“ reaguje Patrik Eliáš.

Připadají vám tedy Jágrova slova až příliš ostrá?
„Každý má svoje důvody, proč nejel. A určitě se mezi těmi pětadvaceti hráči najdou i ti, kteří se omluvili kvůli malicherným důvodům. Já to ale hodnotit nebudu a ani nechci. Já můžu mluvit jen sám za sebe. Na šampionát jsem nemohl ze zdravotních důvodů, pro mě je důležitější zdraví a rodina. Já mám svědomí čisté, a proto mi nepřijde fér házet všechny kluky do jednoho pytle.“

Těch omluvenek se ale sešlo opravdu dost, nemyslíte?
„Možná pár kluků mohlo jet. (přemýšlí) Víte, každý má na to svůj pohled a každý k určitým situacím přistupuje jinak. Souhlasím s Jardou, že by mělo jít ego stranou. Znám to z vlastní zkušenosti. Kdybych se staral o své ego, tak jsem už před osmi lety odešel z New Jersey. Za patnáct  let jsem hrál pod jedenácti, dvanácti trenéry. A musíte si ke každému z koučů najít cestu a vycházet s ním. Jinak těžko můžete vydržet tak dlouho na jednom místě. Všechno je o tom, abyste se dokázal přes to přenést. A to platí i pro národní tým. Tam přece jedete za úspěchem, jedete pomoci mužstvu.“

S vaší účastí se počítalo, jenomže pak se objevila informace, že nepojedete z osobních důvodů. Prozradíte, o co se jednalo?
(hned zareaguje) „Moje osobní důvody byly zdravotní. Zdraví v rodině je to nejdůležitější. Já jsem vždycky jel, když byla možnost, ale teď bohužel. Kdyby byl kdokoli na mém místě, jsem přesvědčený, že by se zachoval stejně. Nebo tedy že by se měl zachovat stejně. Mrzí mě, že jsem nemohl reprezentovat, ale rodina a její zdraví je přednější. Až bude správná doba, řeknu víc. Teď jen zopakuju, že moje důvody jsou pádné.“

Na někoho ale mohly působit „osobní důvody“ divně.
„Rozumím tomu, ale po tom nikomu nic není. Nechci rozebírat své rodinné věci přes noviny. Do toho opravdu nikomu nic není. Na rovinu.“

Vraťme se k Jágrově kritice. Podle ní by měli být ti, co se omluvili, vděční předchozí generaci za to, že jim svými úspěchy otevřela dveře do NHL. Pokud tedy použiji slušný výraz.
„S tím souhlasím jen částečně. Když se před těmi deseti patnácti lety českému hokeji dařilo, na hráče se možná soustředila větší pozornost. Ale také je třeba říci, že kluci, co do zámoří odcházeli, byli talentovaní a museli si svoji pozici vydobýt sami. Když jsem tam přišel já, nehrál jsem hned NHL. Přes dva roky jsem byl na farmě a svoji pozici si dlouho budoval. A stejně po patnácti letech nemám nic jistého. Jak se mění trenéři, začínáte znovu a znovu. Abych to shrnul, s některými názory, co řekl Jarda, plně souhlasím, s některými ale ne.“



Zkuste nabídnou další body, kde dál byste se spolu názorově nepotkali?
„Tady nejde ani tak o to, co říkal Jarda, ale spíš mi nesedí následné výroky dalších hráčů. Oni také tvrdí, že ego musí jít stranou, a přitom to jsou stejní hráči, co před pár lety hlásili, že pro Hadamczika hrát nebudou. Vždycky se někdo najde, kdo má jiný názor. Proto není dobré, když se to zobecňuje na všechny. Spousta kluků skutečně nejela pro zranění, takový Marek Židlický odehrál půlku sezony s opíchanou rukou. Navíc sezona byl letos strašně dlouhá, kvůli olympiádě se hrálo prakticky každý druhý den. No a když se to sečte...“

Mrzí vás, že se debata rozjela do tak velkých rozměrů?
„Mě nemá co mrzet, já mám svědomí čisté. A hlavně, je to diskuze a je dobře, že se začalo o tom všem mluvit. Někteří kluci si uvědomí, že jejich důvody byly opravdu malicherné. A ti druzí zase to, že by neměli vykřikovat soudy, když dělali to samé.“

Kritika se převedla do roviny vlastenectví a hrdosti, která se prý vytrácí. Mluvil o tom i současný reprezentační kapitán Tomáš Rolinek.
„Mám Tomáše rád, je to platný hráč, ale nemůže pronášet takové výroky. Nikdy nehrál NHL, neví, jaká je to zátěž a ani nezná důvody, proč se ten který hráč omluvil. Přiznávám, že mě ty jeho slova trochu namíchly. Znovu opakuji, ego musí jít stranou, důvody k omluvě musí být pádné. Že je někdo uražený, to pro mě není důvod. Já bych byl naštvaný, ale přenesl bych se přes to. Někdo to ale nedokáže, tak to prostě je. A tyhle výroky o ztrátě vlastenectví... S těmi mi s prominutím polibte prdel. Před pár lety nechtěli jezdit Slováci, stejně tak Rusové. Měli blbý vztah s trenéry i s vedením, takže to nefungovalo. Ale neslyšel jsem, že by se to v jejich případě řešilo přes hrdost.“





Nakolik příval omluvenek mohlo ovlivnit zklamání z olympiády?
„Počkejte, zklamaní jsme byli, to ano, ale z výsledku. Vždycky je to o hráčích. Trenér může dát směr, ale pak je to na nás na hráčích, aby to předvedli na ledě.“

Opravdu si nepřipouštíte, že by někteří hráči byli otrávení z atmosféry ve Vancouveru?
„V některých případech možná ano. Ale zase jen doplním: Škoda, že se taky řekne o některých hráčích, že o ně není zájem. Nevím... Ty vztahy jsou složité a pokud je problém, vždy je to většinou oboustranné.“

Jágr svoji kritiku upřesnil s tím, že to myslel jako varování. Že bez borců z NHL bude z českým hokejem zle. Také se obáváte průšvihu?
„Výsledky nejsou přesvědčivé. Ale nejsem jediní. Já tvrdím, že máme talentované kluky jakou jsou Krejčí, Fleischmann, Havlát, Frolík, Voráček, Pavelec a další. A právě oni by měli být tím jádrem do budoucna. Myslím, že je dobré, že se vrací Hadamczik. Spousta mladých kluků s ním má zkušenost i úspěchy. Mají mezi sebou vztah a to je dobře.“

Myslíte, že by uklidnění prospěl také silný a uznávaný generální manažer, jakým se můžou pochlubit Kanaďané, nebo Slováci?
„Určitě. Takový člověk, který má něco za sebou, má u hráčů respekt. Všichni k němu vzhlížejí. Ale jak jsem řekl, ten přístup je nutné změnit oboustranně. Dám příklad: loni v létě před olympiádou se udělal sraz širšího kádru a z šedesáti tam přijelo jen pět hráčů. Chápu, že někteří z kluků museli odletět dřív, do zámoří, do Ruska. Ale o tom se mělo přemýšlet a udělat setkání tak, aby to neskončilo takhle a jen se se řeklo, no dobrý a konec.“