Tomáš Vokoun nepojede na mistrovství světa!
Zbortil se základní kámen. Tomáš Vokoun, českou reprezentaci na mistrovství světa neposílí. Na první pohled vtip. Na druhý už překvapivý a tíživý fakt. Důvodem je, že gólman nemám podepsanou smlouvu a musí řešit svou budoucnost. Jedničkou bude v Bratislavě Ondřej Pavelec, dvojkou Jakub Štěpánek, který včera vychytal nulu v duelu se Švýcarskem (1:0).
Přišel usmál se a řekl: „Mám dvě zprávy. Dobrou a špatnou,“ reprezentační trenér Alois Hadamczik snad ani nemohl mít horší. „Brankář Tomáš Vokoun nepojede na mistrovství. Čtyři dny jsme o tom spolu mluvili, teď je to definitivní,“ byla to slova těžko uvěřitelná.
Vždyť strůjce loňského triumfu v Kölnu několikrát opakoval, že se do Bratislavy těší, že si chce zlepšit náladu po další zpackané sezoně na Floridě. Najednou otočil. „Zdůvodnil to tak, že nemá smlouvu a neví, kde bude hrát. Musí to řešit s rodinou,“ vysvětloval Hadamczik.
Už čtyři dny tušil, že tato varianta může nastat. Snažil se plánovanou jedničku přemluvit, přesvědčit. K ničemu to nevedlo. „Má na to právo. Říkal, že ať by ho trénoval kdokoliv, tak to takhle musí řešit. Je zklamaný.“
Že se z národního mužstva omluví hráči beze platného kontraktu je vcelku běžná praxe. Nechtějí riskovat zranění, dávat svou další kariéru všanc. Přesto je Vokounovo rozhodnutí překvapením. Ještě na začátku března se k celé situaci stavěl jinak.
Teď ho do svých řad lanaří ruský Omsk, klub, ve kterém válí Jaromír Jágr. A právě tahle nabídka točí čtyřiatřicetiletému gólmanovi hlavu. Musí ji rozlousknout, s rodinou probrat možnosti ruské štace. Potvrzené je, že na Floridě o něj dále zájem není. Stěhování se nevyhne.
Pro reprezentaci to znamená, že jedničkou se stává Ondřej Pavelec, dvojkou je Kuba Štěpánek. „A pozici trojky necháme zatím otevřenou, ještě jsou nějaké varianty. Ale pojede někdo mladý a jednoho takového tady máme,“ naznačil Hadamczik, že největší předpoklady získat vstupenku na šampionát má Jakub Kovář, který se dnes představí v odvetě se Švýcary.
Šéf české střídačky bral ztrátu vytoužené opory statečně, ale bylo znát, jak moc byl zklamaný. Ne naštvaný, spíše smutný. Na druhou stranu smířený, přeci jen o této hrozbě již pár dní přemýšlel.
„Musíme se s tím vyrovnat. Podívejte se, jak na tom byl v minulém roce Vladimír Růžička, omluvila se mu spousta hráčů. A také to zvládl. Teď je to na nás,“ připomněl, že vloni přilétlo daleko větší množství omluvenek.
Jenže žádná nevyvolala takovou paniku. Žádná nepřišla tak nečekaně. „Tomáš mě ujistil že pojede mockrát. Před půl rokem, pak když jsem za ním byl v březnu v Americe. Naposledy dva týdny zpátky. A najednou je všechno jinak,“ povzdechl si majitel bronzu z turínské olympiády (2006).
Dál už nechtěl téma Vokoun rozebírat. „To je všechno, další otázky směřujte na něj,“ požádal.
A chcete slyšet onu Hadamczikovu dobrou zprávu? „Porazili jsme Švýcarsko 1:0.“ Bohužel po té první zajímala málokoho…
