Národní tým ho lákal, ale v závěrečné fázi rozhodování dal na rozum. „V play off bylo znát, že mám tréninkové manko,“ říkala opora New York Rangers v rozhovoru pro Sport. Krátce předtím to dvojnásobný mistr světa v podobném duchu vysvětloval i Slavomíru Lenerovi, generálnímu manažerovi reprezentace. V sezoně odehrál jen 34 utkání.
Potěšilo vás přesto, jak velký zájem o vás měl kouč Alois Hadamczik?
„To jistě ano, ale já jsem musel dát na realitu. Když jsme se o tom s trenérem bavili během sezony, říkal jsem mu, že se uvidí podle toho, jak se bude cítit. No a prostě bylo znát, že jsem prodělal tu operaci kolena a celá sezona byla jako na houpačce. Jednou to bylo dobrý, potom ne, navíc jsem cítil, že když jsme v tom jednom utkání v play off hráli prodloužení, fyzicky už jsem v závěru nestíhal.“
Takže jste to bral tak, že byste nemohl mužstvu na šampionátu pomoct tak, jak byste si představoval?
„Přesně tak. Bylo by ode mě nezodpovědné, kdybych tam jel na úkor někoho, kdo byl v celé sezoně zdravý a mohl odehrát všechny zápasy. Na mně se ta dlouhá pauza projevila.“
Měl jste přesto dilema, jestli se omluvit, nebo jste to dlouho zvažoval?
„Samozřejmě jsem nad tím přemýšlel, nestřelil jsem to jenom tak od boku. Uvažoval jsem nad tím, nakonec vyhrálo i to hledisko, že ještě s hokejem nechci končit, takže o to víc a dřív se budu muset začít připravit na další sezonu. Musím tu nohu pořád posilovat, protože pořád je znát, že je po tý operaci mnohem slabší než ta druhá. A taky bylo hrozně znát, že jsem přišel kvůli tomu kolenu o celý tréninkový kemp v létě. Přitom právě během něj člověk získá sílu, kterou potom čerpá po celou sezonu. Navíc v mým věku.“
V reprezentaci jste vždy platil ze srdcaře, láká vás si ještě za národní tým zahrát v budoucnu?
„Určitě bych si ještě někdy chtěl zahrát, vždycky to pro mě hodně znamenalo. Ale za současné situace to prostě nešlo.“
Už přebolelo vyřazení od Washingtonu v prvním kole Stanley Cupu?
„Člověka to mrzí. Ale ani mě tak nebolí to, že jsme vypadli, jako to, že jsme je nedokázali výsledkově víc potrápit a vyřadili nás 4:1 na zápasy. Ale třeba ve čtvrtým utkání jsme už byli blízko, vedli jsme 3:0... Je to velká škoda.“
V zámořském tisku už proběhlo, že by o vás mohl mít klub i nadále zájem. Věříte v to?
„Bylo by to krásný, v New Yorku jsem si zvyknul, navíc i rodina je tady spokojená, máme tu zázemí. Už nesmím koukat jenom na sebe, ale i na děti, a byl bych nerad, kdyby si musely zvykat na jinou školu a podobně. Uvidíme, jak to dopadne, podle mě se o všem rozhodne až po prvním červenci, kdy se stanu volným hráčem.“
