Už jen ze včerejšího tréninku, se dalo vypozorovat, že bolavé rameno ještě není stoprocentně v pořádku. Obsáhlý lékařský štáb českého mužstva se ale pokusí udělat zázrak, aby dal hvězdného útočníka do kupy. „Dělají pro to všechno možné,“ říkal Martin Havlát po tréninku. Rameno si poranil v pondělním utkání s Němci.

Dá se odhadnout, jestli proti Švédům nastoupíte, nebo ne?
„To nejde. Lepší se to každým dnem, už to bylo na ledě pozitivní, ale rozhodnu se až v den utkání. Je to pořád příliš čerstvé. Ale ve středu jsem při tréninku na ledě nebyl schopný udělat takové věci jako ve čtvrtek. Takže z tohohle pohledu je to dobré.“

Co s vámi lékaři vyvádějí?
„Všechno možné, snaží se pomoct nejrůznějšími způsoby, vlastně celý den na tom pracujeme.“

Když se vám to při utkání přihodilo, hned jste věděl, že je zle?
„Tušil jsem, že se něco stalo. Kdyby to nebylo tak zlé, tak bych dohrál.“

Bezprostředně poté bylo na střídačce vidět, jak jste zaječel bolestí, když si vás vzal do parády lékař.
„Sáhnul, kam neměl. Tedy kam měl.“ (usměje se)

A když na to stejné místo sáhne teď?
„Určitě je to lepší... Bavím se o tom s doktory, jestli budu hrát, nebo ne. Nejdůležitější pro mě je, abych byl schopný týmu pomoct, pokud nastoupím. Chci být platný hráč na ledě.“



Což je dilema, že? Láká vás to, ale nechcete být nezodpovědný...
„Je to těžké rozhodování, to ano. Člověk na ledě chce být, ale na druhou stranu vím, že když není platný, spíš by týmu mohl ublížit.“

Takže když se budete cítit třeba jen na 90 procent, nepůjdete do toho?
„Devadesát procent? To je hodně dobrý... Takhle se někdy necítím ani v sezoně. (usměje se) Půjdu na rozbruslení a uvidíme.“

Zdá se, že být ve druhé formaci, je trochu kletbou. Nejdříve se poranil Milan Michálek, pak vy, minulý zápas nedohrál ani Patrik Eliáš...
„Doufám, že budeme všichni v pořádku. Je to prostě kontaktní sport.“

Mohl jste vůbec spát?
„První noc jsem se moc nevyspal. Pak už to bylo lepší, naučil jsem se spát na zádech.“

Vy jste měl s rameny problémy i v minulosti. Proč?
„Hokej je prostě kontaktní sport, to se stává.“

Jak moc je nepříjemné vlastně celý den strávit u lékařů nebo u fyzioterapeutů?
„Já jsem na to poslední tři roky zvyklý... Není příjemné hlavně to, že nemůžu být s hráči na ledě. Pro hokejistu je nejhorší pocit, když musí na ostatní jenom koukat.“

Jak vám bylo během první třetiny čtvrtfi nále s Američany?
„Klukům jsem věřil. Zápas je dlouhý, soupeř napadal ve dvou až ve třech. A věděl jsem, že takhle to nemůžou vydržet celý zápas. Ondra Pavelec byl zase skvělý v brance a když jsem ho viděl, byl jsem ještě klidnější. Kluci potom hráli skvěle.“

Byl jste hodně nervózní v hledišti?
„Je to úplně něco jiného než na ledě. To jo.

Díval jste se na to očima fanouška, nebo hokejisty?
„Spíš jako hráč. Jako fanoušek je to jinačí, ale určitě je zajímavé sledovat všechny ty lidi kolem, jak to prožívají. Fanoušci jsou skvělí, jak nás podporují.“