ROZHOVOR - V pětadvaceti letech má za sebou třetí šampionát, získal zlato a bronz. Absolvoval i olympiádu. Zářil v extralize, v KHL. Ale přesto hokejový útočník Roman Červenka lidi rozděluje. „Je jasný, že mě nemůžou mít všichni rádi,“ přiznává. Leckdo totiž od něj očekává, že i v národním týmu bude zářit jako kometa...
Když se podíváte na diskuse fanoušků, tak jedni Romana Červenku zbožňují, druzí do něj pálí. Podobné hlasy se ozývají i z odborných kruhů. „Takový je život, těžko s tím něco udělám,“ reaguje smířlivě čerstvý bronzový medailista z Bratislavy, jenž v devíti zápasech získal deset bodů (4+6) a byl druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. Navíc turnaj zakončil sedmi plusovými body, což byla nejlepší bilance ze všech českých hokejistů.
Možná jste si kvůli skvělým výkonům v lize nasadil laťku až moc vysoko, nemyslíte?
„Na to nekoukám, pro mě je důležitý, jak se cítím já. Sám nejlíp vím, jak hraju, jestli je to dobrý, nebo ne. Vždycky chce člověk hrát co nejlíp a nepřemýšlí o tom, jestli má nějakou laťku nahoře.“
| ŘEKL O POSAZENÍ V SEMIFINÁLE |
| „Je to za mnou, člověk musí zapomenout. Ale v tý chvíli to nebylo příjemný, že jsem nehrál. Chtěl jsem co nejvíc pomoct mužstvu, ale ze střídačky to nešlo.“ |
Jaký jste měl sám ze sebe na šampionátu tedy pocit?
„Cítil jsem se dobře, i když jsem věděl, že góly nedávám. Ale co se týče pohybu na ledě nebo mého pocitu, byl celkově dobrý. Je pravda, že se na mě trochu přenášelo to, že nedávám góly a že tedy kvůli tomu hraju na prd...“
V elitní formaci jste Jaromíru Jágrovi a Tomáši Plekancovi navíc musel malinko ustoupit a soustředit se na jinou, méně viditelnou práci...
„Kluci dávali góly, lajna hrála celkově dobře, takže jsem to až tak neřešil. Samozřejmě jsem ale byl rád, že mi to tam v tom posledním utkání s Rusy napadalo.“
Blýsknul jste se hattrickem poté, co vás kouč Alois Hadamczik v semifinále se Švédy v úvodu druhé třetiny posadil. Je to stále při konverzaci s vašimi blízkými a známými velké téma?
„Jo, samozřejmě se mě na to lidi ptají, ale já k tomu vlastně nemám co říct, to je otázka na trenéra.“
Pořád vás to štve? Nebo už nad tím mávnete rukou?
„Je to za mnou, člověk musí zapomenout. Ale v tý chvíli to nebylo příjemný, to je jasný. Chtěl jsem co nejvíc pomoct mužstvu, ale ze střídačky to nešlo.“
Vyříkali jste si to potom?
„Vůbec jsme to už neřešili, osobně jsme spolu o tom nemluvili. Jen jsem si něco o tom přečetl v novinách. Víc nic.“
Vaše jméno docela dráždí, jedni vás zbožňují, jiní kritizují. Téměř jako Vladimíra Růžičku, jenž vás vedl ve Slavii. Přemýšlel jste, čím to je?
„Nad tím nepřemýšlím, to je úděl sportu. Je jasné, že mě nemůžou mít všichni rádi, takže to je na světě normální. Já se prostě snažím hrát pořád stejně.“
Nemyslíte si, že když nedáte třeba dva góly za zápas, tak pro někoho je to pořád málo, ač se snažíte sebevíc?
„Když se mi daří v lize, je to vidět. Lidi si na něco zvyknou a potom to vyžadují pořád. Já s tím nic nenadělám, tlak ke sportu patří.“
Není to pro vás až demotivující?
„Ne, to ne, chápu, že se objeví i kritika. Takové věci mě nerozhází, vždycky se snažím hrát tak, abych pomohl týmu. Každý hokejista vám potvrdí, že někdy to jde líp, někdy hůř. Nakonec jsem dal na mistrovství čtyři góly, což zase není tak špatný.“
A jaké byly bronzové oslavy?
„Nic mimořádného, bylo to v klidu.“
Takže loni po zlatu to bylo ďábelštější?
„To jo, protože jsme byli mistři světa. Letos máme bronz, což je taky super. Ale nebylo to ono. Je těžký, jestli je vlastně co slavit, nebo ne. Medaile to je cenná, to jo, ale ten tým měl ještě na víc.“
Když se o tom bavíte se známými, mají stejný pocit, že tohle mužstvo mělo na zlato?
„Určitě jo. To museli cítit všichni - fanoušci, ale i my hráči, že kvalita v týmu byla, abychom šli dál. Takže medaile je hezká, ale na druhou stranu to mohlo to být lepší.“
Jste rád, že už je po sezoně?
„Určitě jo, bylo to dost náročný. Už se nemůžu dočkat, až vyrazím někam na dovolenou. A potom v létě se taky budu věnovat svojí hokejový škole 10RC, s dětmi zase absolvuju celý cyklus na ledě, už se těším.“
I když jste pokukoval po NHL, Omsk vás nepustí. Takže jste smířený, že budete hrát ještě sezonu v KHL?
„Jo, je to tak.“
A potom přijde to vysněné zámoří?
„To je hrozně daleko, já takhle nemůžu uvažovat. Pochopitelně NHL je mým snem, o tom se bavíme dva roky, ale kdo ví, co bude po sezoně. Hlavně se musím soustředit nejdřív na KHL.“
Bude pro vás velkou překážkou, když už v Avangardu nebude Jaromír Jágr?
„Já s tím nic neudělám, jo jeho věc. Záleží, jak se rozhodne. Samozřejmě bych byl rád, kdyby tam ještě hrál.“
