Kapitán Chára: Paĺko se na nás seshora dívá. Věřím, že je spokojený
ROZHOVOR | Zajistit si olympiádu, prodrat se do čtvrtfinále. Takový cíl měli v hlavách Slováci před odletem do Helsinek. Po čtyřech minulých šampionátech bez play off nešlo o malou metu. Stříbro je krásným šokem pro oddané bojovníky a jejich ctitele. „Můžeme být na sebe hrdí,“ říká Zdeno Chára, kapitán týmu.
Před předáváním medailí na sebe někteří hráči navlékli dres s číslem 38. Takový, co nosil v reprezentaci Pavol Demitra, loni v září tragicky zesnulý reprezentant. Stříbro mu jeho kamarádi poslali do nebe.
Čí to byl nápad obléci si jeho dres?
„Nás všech. Všichni jsme na Paĺka mysleli po celý turnaj. Byl neustále v našich myšlenkách. Pořád nám strašně chybí. Chtěli jsme odehrát co nejlepší mistrovství. Když se blížil turnaj ke konci, věděli jsme přesně, co chceme udělat – uctít si Paĺka. Myslím si, že se nemáme za co stydět. Paĺko se na nás dívá seshora, věřím, že je spokojený. Jsme velice rádi, že jsme mohli odehrát povedený šampionát i pro všechny naše fanoušky, co nám drželi palce.“
Na první pohled jste tu všichni drželi spolu. Byli jste skvělá parta?
„Samozřejmě. Jsem opravdu rád, že jsme vytvořili skutečný tým a opravdovou partu. Hráli jsme jeden pro druhého. Toto mistrovství si budu velice dlouho pamatovat. Bylo mi ctí vést tento tým jako kapitán. Mám velikou radost, že mladí hráči následovali nás starší a pochopili, o čem to tady všechno je. Můžeme být na sebe hrdí. Proto je doma taková euforie. Nejen kvůli vybojovaným medailím, ale hlavně kvůli způsobu, jakým jsme k nim došli.“
Je radost hrát pod koučem Vladimírem Vůjtkem?
„Určitě ano. Je to kvalitní trenér, má velmi dobré lidské vlastnosti. Ví dobře, co tým potřebuje. Bylo mojí radostí s ním spolupracovat, stejně tak se všemi dalšími trenéry. Celé naše mužstvo bylo od prvního dne zaměřené jen na to, abychom hráli a udělali jenom to, co tenhle tým potřebuje. Aby se z nás nestali individualisti.“
Slovenský hokej podnikl velký skok vzhůru. Vnímáte to stejně?
„Jde o pozitivní krok. I když už nemáme v zámoří tolik velkých jmen jako v minulosti a někteří nemohli přijet, ukázalo se, že s takovým mužstvem, co jsme tu měli, jde vítězit i silou vůle, srdcem, vášní a poctivou dřinou. Nikdo nám nedával velké šance, ale my jsme si věřili. Vytvořili jsme jeden společný řetěz, každý z nás měl jedno očko a všichni udělali všechno pro to, aby se právě jeho očko neroztrhlo a řetěz nepovolil. To je přesně to, co tým potřebuje.“
