Hrdina dvacítek Mrázek pochytal 54 střel: Měl jsem slzy v očích
PŘÍMO Z EDMONTONU - Žádný tým v turnaji nemá na juniorském šampionátu v brankáři takovou oporu, jakou je Petr Mrázek pro Čechy. V duelu s Američany pochytal 54 střel, v klíčovém okamžiku na něj nevyzrál Josh Archibald při trestném střílení. K završení všeho sám v závěru málem skóroval do soupeřovy prázdné klece. Nejlepší gólman turnaje si podmanil fanoušky, děkovali mu i spoluhráči.
Hokejoví junioři udělali fanouškům po dlouhé době radost. Jak jste si vítězství vychutnal vy?
„Je to neskutečný pocit. Hráli jsme před patnácti tisíci diváků, kteří stáli na naší straně, v první třetině se bránili jedenáct minut ve čtyřech. To byl důležitý moment, hrát tak dlouho oslabení proti Američanům není nic jednoduchého. Ale dostali jsme jen jeden gól a zbytek ubránili. Ve třetí třetině už jsme se semkli, bylo tam pár náhodných dorážek, ale dali jsme góly a vyhráli.“
Zapomněl jste ale dodat, že k výhře výrazně pomohl taky váš další fantastický výkon...
„Obránci a útočníci mi taky pomohli. Bylo tam pár dorážek, které jsem vůbec nemusel dávat před sebe, jiné střely zblokovali. Jim taky patří velký dík.“
Stává se vám běžně, že pochytáte 54 střelecký pokusů nebo je to i na vás dost velká porce?
„Ještě se mi to asi nestalo. V Ottawě mám kolem čtyřiceti zákroků na zápas. Vlastně v play off OHL se stalo, že to bylo i šedesát, ale prohráli jsme. Tohle je neskutečné, takový zápas před plnou halou, navíc jsme zvítězili.“
Jedním z důležitých okamžiků bylo trestné střílení Joshe Archibalda. Už proti Kanadě jste nájezd chytil, Američan na vás taky nevyzrál...
„Čekal jsem od něj střelu, protože se díval do jednoho růžku, ale udělal kličku. Naštěstí minul a my jsme se potom odrazili k tomu, že jsme dali tři góly.“
Sám jste se pak málem zapsal mezi střelce, což na šampionátu dvacítek ještě nestalo. Jak k tomu došlo?
„Daleko před sebou viděl odkrytou bránu, tak jsem vystřelil. Když byl puk v půlce hřiště, už jsem ho tam viděl. Bohužel odskočil mimo, ale nevadí. Vyhráli jsme a to je důležité. Jsme ve čtvrtfinále.“
Jaké bylo, když vám aplaudovala zaplněná hala?
„Něco neuvěřitelného. Už když jsme dali gól, lidi vstávali a radovali se s námi. Tohle jsem nikdy předtím nezažil. Pár věcí pro fanoušky jsem potom taky udělal, skákal na plexisklo a diváci vstávali. Neskutečné.“
A co když vás vyvolávali spoluhráči v kabině?
„Měl jsem až slzy v očích. To se mi ještě nestalo, aby kluci skandovali moje jméno. Ale postup do čtvrtfinále je pro nás stejně nejdůležitejší.“
Znamená pro vás zadostiučinění po tom, co turnaji předcházelo, že vaše nominace byla dlouho nejistá kvůli zákazu za to, že jste odešel do kanadské juniorky?
„Jsem strašně rád, že to tak dopadlo. Teď se snažím ukázat, jak nejlíp můžu. Co k tomu dodat... Měl bych poděkovat Vítkovicím a panu Královi (prezident svazu), že se jim podařilo zařídit, abych mohl na šampionát jet.“
