Vystřelit jsem nechtěl, blokovat neumím, smál se hrdina Koukal
Svůj první gól na turnaji plánoval trefit až ve čtvrtfinálovém prodloužení. Za důležitou trefu na 2:2 proti Německu se ale Petr Koukal nezlobil. „Přišlo to trochu dřív. Ale snad tam ještě jeden schovaný mám,“ smál se dříč ze čtvrté lajny, který v tuhém zápase zaválel i ukázkově zblokovanou ranou v oslabení.
Cítil jste, že váš zásah, jímž jste odpověděl na německé vedení, je hodně důležitý?
„To jo. Ono to bylo jako u našeho prvního, v obou případech jsme vždycky dokázali na německý gól rychle odpovědět a nedotahovali jsme třeba deset minut nebo nedej bože, že by nám Němci odskočili do dvoubrankovýho vedení. Takhle jsme se nemuseli dlouho trápit s vyrovnáním.“
Střela vám náramně sedla. Na zakončení jste si i po pěti zápasech bez bodu vyloženě věřil?
„No, spíš jsem to klasicky chtěl dělat jinak…“
Nedopatřením trefit vikýř taky není od věci, ne?
„A já puk přitom chtěl nahrávat, ale samozřejmě jsem si ho blbě zpracoval a utekl mi. Naštěstí tam byl mantinel, tak se mi puk vrátil. Jet tímhle způsobem z prostředka, skončil bych v rohu. Takhle jsem si pak uvědomil, že půjdeme se Zaťou ve dvou, jenže mě mezitím dobruslil jejich útočník a já začal přemýšlet, co budu dělat, že nemůžu nahrát. Tak jsem to trochu podržel a už jsem musel střílet, nedalo se nic dělat. (směje se) Zaplaťpánbůh, že to tam spadlo. Nakonec to i vypadalo hezky.“
Taky jste měl dojem, že vám spoluhráči gól vyloženě přejí, že měli radost i za vás?
„A já sám byl přitom takovej překvapenej. Já se ani moc neradoval, jak kdybych těch gólů dával dvacet za mistrovství. Většinou řvu jak blázen, tak jsem si hned slíbil, že ten dalším musím oslavit víc.“
Modřina na boku už po vašem pádu do střely v oslabení už se vybarvuje?
„No to je taky věc… Já to neumím zblokovat do chráničů. Snad to bude dobrý. Zatím to jde, čekám, že bolet to začne až časem. Já jsem ale fakt vyloženě bloker. (směje se) V životě jsem to snad nedostal do chráněnýho místa, vždycky mě trefěj úplně fantasticky. Ale to je jedno, hlavně že jsme vyhráli. Stejně tam příště skočím. Já totiž skáču. Doslova. Byl jsem překvapenej, že mě tentokrát ten hráč nepřestřelil. Já to jinak vždycky tak blbě načasuju, že mě minou.“
Takže nakonec tahle modřina i potěší, ne?
„No, v pondělí už těšit nebude. Těší mě ten gól. Tohle blokování je takový, že vás kluci a trenér poplácají, ale pak si říkáte: ‚Sakra, ono to nemohlo jít o pár cenťáků níž nebo vejš…‘“ (směje se)
Říkáte si podle vás o vydatnější herní vytížení? Vaše formace se prosazuje pravidelně.
„To není o tom, kolik toho budeme hrát. Jsme čtvrtá lajna, víme o své roli. Růža nám furt věří, což ukazuje, že nás zatím neprotočil, jinak se to totiž točí solidně. Velké plus pro psychiku je, že zatím dokážeme dávat i góly. Doufám, že nám to vydrží.“
Už máte jisté čtvrtfinále, co to pro tým znamená?
„Že jsme splnili první krok. Ani jsem nepřemýšlel, že bychom čtvrtfinále snad udělat neměli. Je ale docela zajímavé, že kdybychom s Němci prohráli, se Švýcary v úterý bychom se pak museli strachovat. Z tohohle pohledu to je možná úleva, ale zkrátka splnění prvního kroku.“
Sledujete, jak se vyvíjí ostravská skupina vzhledem k příštím soupeřům?
„Upřímně, já ani nevím, jak tam tabulka vypadá. Ani to zatím nemá cenu zkoumat. Stejně se nikam nestěhujeme, jak jsem zjistil, takže je nám to vcelku jedno…“
