Když jí byly čtyři roky, naučila se nazpaměť sestavu hokejového týmu, který hrál na olympiádě v Sarajevu. „Jedno z těch jmen, které jsem si opakovala, byl Pavel Richter,“ vzpomíná Darina Vymětalíková (37). Dnes s ním má v České televizi pořad Hokej, den poté. Jako gymnazistka se z Kralup nad Vltavou jezdila dívat na hokej do Prahy nebo Kladna, se spolužáky probírala NHL. Dělat reportérku nechtěla. I proto, že něco takového nebylo v kraji zvykem. Teď už jí dělá 18 let. V obsáhlém rozhovoru se rozpovídala mimo jiné i o tom, jak vychází s Josefem Jandačem, kterého trapasu nejvíce lituje či jaké vztahy jsou mezi novináři.
Na vysoké škole ji zaškatulkovali jako sporťačku. Bránila se. Do chvíle, než začala navštěvovat semináře Roberta Záruby . „Hrozně mě nesnášel. Byla jsem chytrá jak rádio,“ přiznává.
Podobné pocity Darina Vymětalíková občas vzbuzuje, když stojí před kamerou s mikrofonem, nebo v příspěvcích na Twitteru. Někomu může přijít ujetá, ale výrazná je. Svojí práci se věnuje se stejným zápalem jako její televizní guru. Popularitou se mu možná už vyrovná.
V 90. letech, kdy jste se chystala na dráhu novinářky, se ženy sportovní žurnalistice téměř nevěnovaly, v televizi už vůbec ne. Jak jste se k tomu vlastně dostala?
„Novinařina byla logickým vyústěním toho, co jsem dělala už jako náctiletá nebo když jsem psala do regionálního vydání novin. Ale myslela jsem, že budu spíš politická komentátorka. Pomohla však náhoda. Robert Záruba na fakultě sociálních věcí vyučoval cosi s názvem televizní žurnalistika. Učí to dodnes. Spoustu lidí – Tomáš Jílek, Jirka Hölzel, Ondra Zamazal, devadesát devět procent redaktorské skvadry vyšla z jeho seminářů. On měl v prvním ročníku jako jediný věci z praxe. Dával příklady ze sportu a z hokeje. A zjistil, že mě sport zajímá. Ale hrozně mě nesnášel.“
Pročpak?
„Že jsem byla chytrá jak rádio. Vyrušovala jsem, to mi asi zůstalo.“
A to Záruba nemá rád, že?
„Přesně. Taky miluje statistiky, lidi boduje. A já měla nejmíň bodů. Na konci řekl, že dva lidi vezme do televize a zbylé doporučí jinam. Říkala jsem si, že mě doporučí někam do soukromého rádia nebo třeba ne, když jsem úplně na konci a mám tu černou tečku za chování. Nijak jsem to nehrotila. A najednou mi v květnu 2000 řekl, že by mě využil v září při olympiádě v Sydney. Docela jsem koukala, protože mi celou dobu dával strašnou sodu.“
Už tehdy jste tedy začala pracovat v České televizi?
„Po olympiádě jsem tam zůstala. On mi pak řekl, že se ve mně spletl, že dobrý a že se poptá. Ale já říkala, jak bych chtěla dělat hokej. Povídá: ‚Víš co, v NHL jsou i holky. Já bych to zkusil, ale český divák je strašně konzervativní. Ten to nikdy nepřenese přes srdce. Upíchni se ve volejbale.‘ Čtyři roky jsem dělala věci mimo hokej, ale když viděl zájem, tak mě nechal namluvit Zlatou helmu.“
Do toho přišla Jana Niklová. Kdy Záruba usoudil, že je český divák na ženy připravený?
„Namluvila jsem Zlatou helmu a to prošlo. Jezdila jsem na hokejové věci, ale ne s hokejisty a ne spojené s hrou. Výroba trofeje, dresů, takové věci. Nastávaly humorné situace, kdy jsem se vracela z beach volejbalu a najednou Ota Černý (šéf redakce) povídá, že přiletí
Jágr
za Pavlem Kolářem a že někdo musí honem jet na letiště. Dělala jsem rozhovor do Branek, bodů, vteřin. Nebyla jsem dost dobrá na to, abych dělala první ligu, ale chytala jsem Jágra. Postupem času, asi když někdo nemohl, jsem jela na první ligu. Všichni se zatajeným dechem čekali, co bude za průšvih. A ono to šlo.“
Nastal tedy posun v onom vnímání vás jako ženy, která u hokeje nemá co dělat?
„Vlastně nevím, jestli ty lidi byli opravdu nepřipravení, nebo jestli to byla autocenzura od Roberta a televize. Prostě je část lidí, kteří to vydýchali, a přijde jim to normální. Jiní to nevydýchali doteď.“
Pamatuju, jak v pořadu NHL Power Week dělaly reportérky medailonky s hráči, pro švédskou televizi dělala flashové rozhovory Maria Lehmann. Ve světě to bylo častější...
„Ale třeba právě Maria už teď dělá jen studia, nevysílá živě. Překvapilo mě, když na Světovém poháru bylo 30 reportérů, co dělali flashe, a samí chlapi. Ženské tam dělají buď studio, anebo věci na sociální sítě. Je to dost dané taky tím, že tam zapojí často bývalé hráče. A ještě ke všemu z těch klubů. To u nás není. V momentě,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
