Vpřed ho požene naštvání, hokejová nevybouřenost. V NHL se dostal Dmitrij Jaškin (26) na okraj sestavy Washingtonu, často i za ni. První kolo play off s Carolinou proseděl celé na tribuně. Teď si přijel zvednout náladu na kemp národního týmu před mistrovstvím světa. Dnes dopoledne začal bojovat o místo v sestavě pro vrchol sezony. „Nabrusleno mám hodně. Jedu si spravit chuť. Zlosti a odhodlání mám v sobě dost,“ pousmál se málo využívaný útočník Capitals.
Jak vám bylo na prvním tréninku?
„Těšil jsem se sem. Na ledě jsem se cítil docela dobře. Přiletěl jsem včera a hned jsem přijel do Brna. Myslel jsem, že to bude horší. Doufám, že to vyjde, dostanu se do týmu a užiju si to stejně jako minulý rok. Vždycky je příjemné dostat pozvánku a hrát za Česko. Petr Nedvěd mi zavolal a další den jsem letěl. Nepotřebovali jsme toho tolik namluvit. Šlo jen o to koupit letenky.“
Proč jste nedostal v NHL víc šancí?
„To je otázka na někoho jiného. Trošku jsme se o tom bavili, ale přesnou odpověď jsem nedostal. Nebyl to nejlehčí rok. Ze St. Louis jsem chtěl odjet. Už minulý rok jsem jim to řekl. Nakonec se to povedlo. Washington měl nabitý tým, bylo těžké se tam prosadit. Tři měsíce jsem nehrál. To není úplně super. Doufal jsem, že by mě tam trenér po zranění Oshieho mohl v play off dát. Rozhodl se jinak. Ale je to za mnou, už nemá smysl to řešit.“
Když vás Blues vyměnili do Washingtonu, měl jste radost?
„Kdo by nechtěl hrát ve Washingtonu…I když sezona nebyla bůhvíjaká, stejně jsem si to užil. Vyřazení v prvním kole bylo samozřejmě velké zklamání. Všichni v klubu měli úplně jiné ambice.“
Vy jako rodilý Rus jste mezi Ovečkina, Orlova a Kuzněcova zapadl dobře, co?
„Jo. Právě proto říkám, že jsem si to tam užil. Byli tam dva Češi, tři Rusové. Parta je super. Ještě lepší by ale bylo, kdybych hrál trošku víc.“
Jaký je Alexander Ovečkin?
„Je to lídr. Všechny za sebou táhne, stojí to na něm. Všechno, co vidíte, je pravda v kabině i v normálním životě. Každý k němu má veliký respekt. Kluci vědí, odkud jsem. Znal jsem je už předtím. Bavili jsme se rusky. Teď je mezi námi trošku rivalita, když hrajeme za jiné národy. Těší mě, že je máme ve skupině.“
Co s vámi bude dál?
„Doufám, že se povede mistrovství a pak to budeme řešit.“
