Hledání optimální sestavy v Rize přirovnává k tahání králíků z klobouku. Ale to je pro bývalého legendárního útočníka jenom střípek neduhů z posledních let, které drží český hokej daleko od dřívějších mezinárodních ovací. „Kanada desítky let odevšad nastřelovala puky a teď hraje parádní hokej. My to máme přesně obráceně. Z kombinačního hokeje jsme utekli někam, co ani nejde popsat,“ vadí Vladimíru Martincovi.

Kam se podle vás poděla na MS forma z utkání Českých hokejových her v Praze?
„Ukázalo se, že to byly přáteláčky, v nichž víceméně o nic nešlo. Před mistrovstvím světa není podstatné, jestli na akci Euro Hockey Tour skončíte první nebo čtvrtý, počítá se až šampionát. A ten jsme my zkazili. Všichni jsme byli optimisté. Bývalí hráči, novináři, fanoušci. Mělo to své opodstatnění. Bohužel v Rize to trenér nedal do kupy, hráče měnil jako dorostence a juniory. Musím mít dvanáct, třináct hráčů, kterým plně důvěřuju. Čtyři pětky, které to celé budou hrát. Ale abych mančaft takhle hrozně rozbíjel… To se mi nelíbilo.“

Přitom jste si pochvaloval, že na Pešánův nároďák během sezony se vydržíte dívat celá utkání. Což jste v ročnících předtím nedokázal…
„To je pravda. Ale na mistrovství jsem od toho zase odcházel. Začalo se to kazit od začátku. Hráč udělal jednu chybu a šel sedět. Nejvíc to odnesl Radil. Jasně, proti Rusům zavinil gól, ale on si pak víc než týden ani neťukl. Takhle tvrdě trestat můžete hráče v dlouhodobé soutěži a spíš u mládeže. Aby si to ti kluci uvědomili a příště se chyby vyvarovali. Posadit na tak dlouhou dobu zkušeného kluka v nároďáku? Přece ho nemůžu tímhle způsobem zlikvidovat. A takových věcí tam bylo víc.“

Zarazilo vás, že to trenér Filip Pešán se svými kolegy nedal do kupy za celou dobu?
„Měli jsme hrozný herní projev. Jsou pod tím podepsáni všichni odshora až dolů. Myslím ti, co byli na střídačce. Neznám vztahy mezi hlavním trenérem a asistenty Martinem Strakou a Jardou Špačkem, faktem je, že tihle dva toho v hokeji dost odehráli a tak jak je to postavené, mi vůbec nesedí. Možná jsem hodně kritický, ale můj názor je jasný. Hráči národního týmu nad sebou potřebují autoritu, kapacitu. Musí vzhlížet k hokejové ikoně. Tak tomu bylo odnepaměti, je to důležité. Myslím, že na Filipa Pešána toho v Rize bylo moc.“

Popsal byste, v čem je zásadní, aby trenérem reprezentace byla bývalá hokejová osobnost?
„Potřebujete mít nad sebou někoho, kdo něco dokázal. O kom víte, že si v hokeji něčím prošel a zná recept na úspěch. Stračena se Špágrem jsou olympijští vítězové, mistři světa. Kluci, ochotní vždy reprezentovat. Na tyhle hokejisty se současná hráčská generace dívala v televizi. Stačí, aby se ti dva na hráče zamračili, a začnou vám hrát hned jinak. To právě dokáže ta osobnost.“

V nové sezoně je na programu olympiáda, MS ve Finsku. Nechal byste Filipa Pešána v úřadu?
„Asi bych to řešil. Trenér nároďáku není od toho, aby hráče učil hokej, ale aby vybral ty správné a dal je dohromady, připravil jim půdu pro ideální výkon. Nemyslím si,