Jeho nepovedený výkon byl příčinou neúspěchu v Soči. Ondřej Pavelec, který ve čtvrtfinále pustil i laciné góly od Američanů, takhle vnímá slova teď už bývalého kouče národního týmu Aloise Hadamczika, který dosud jiný důvod trpkého konce na turnaji veřejně nezmínil. „Nelíbí se mi, že trenér dělá blbce z nás hráčů,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport brankář Winnipegu.
Podle Aloise Hadamczika měla týmová jednička Ondřej Pavelec minulou středu při klíčovém utkání olympijského turnaje jeden z nejhorších dnů v životě. To proto, že mu prošly za záda dva puky z ostrého úhlu, mužstvo už ztrátu nedohnalo. „Klukům jsem samozřejmě nepomohl, dostal jsem dva góly, které jsem měl chytit. Ten zápas se mi nepovedl,“ přiznává mistr světa z Kolína nad Rýnem 2010.
Tak v čem je problém? Proč jste podle vás za blbce?
„Vadí mi, že trenér mluví o důvodech, proč se vypadlo, a jako jediný důvod uvede, že v bráně nebyl Hašek a že jsem měl jeden z nejhorších dnů v životě… Co to je? V životě jsou přece větší tragédie než hokej, ne? Takhle to holt chodí, prohráli jsme a jeli jsme domů.“
Nicméně objektivně, od Američanů jste inkasoval laciné branky v rozhodující fázi zápasu. Nebyly výtky na místě?
„Samozřejmě. Já vím, jaký jsem odchytal zápas, vím, proč jsem byl po čtvrtém gólu střídaný. Ten zápas se mi nepovedl a vůbec nekličkuju nebo se nesnažím někomu něco vymluvit. Štve mě ale, že můj výkon byl uvedený jako jediný důvod, proč jsme neudělali v Soči úspěch.“
A jaké jsou tedy důvody podle vás?
„Tohle mi nepřísluší hodnotit. Zeptejte se mě na věci, které souvisejí se mnou, o těch nemám problém mluvit.“
Dobrá. Hodně diskutované bylo třeba vaše posazení na tribunu před úvodním utkáním turnaje proti Švédsku. Šlo poznat, že jste tohle rozhodnutí nenesl moc dobře. Jak se tedy všechno seběhlo?
„Trenér rozhodl, že budu pro první zápas třetí gólman, s čímž bych neměl absolutně žádný problém. Kouč je tam od toho, aby dělal rozhodnutí. Štvalo mě ale, že na mě tři čtvrtě roku hraje komedii, mluví všude do novin a i mně samotnému říká, že budu jasná jednička a že přes to nejede vlak. Ještě čtrnáct dní před olympiádou, když jsme ve Winnipegu vyhráli sedm zápasů z osmi, se mnou mluví a říká mi, abych se připravil, že nás čeká životní turnaj. A já přijedu do Soči a jsem na tribuně… Nevadí mi samotné rozhodnutí, vadí mi to jednání.“
Na druhou stranu, kouč vám jen dal prostor k vyrovnání se s časovým posunem, potom už jste nastoupil do všech utkání. Nebyl tedy jeho postup logický?
„Na takhle krátkém turnaji mi moc logický nepřijde, zápasů tam nebylo moc. Argument zněl, že jsem před odletem nechytal se St. Louis a že mi tedy trenér chce dát víc prostoru pro trénink. Ale právě proto, že jsem proti St. Louis nechytal, bych býval řekl, že bych se do toho měl zase co nejrychleji dostat, vlézt do zápasu a chytat.“
Hadamczikovi je vyčítána častá necitlivost při jednání s hráči. Byl tedy tohle ten případ?
„Podívejte, já přijmu jakékoliv rozhodnutí, stačí mi, když trenér mluví na rovinu a stojí si za svým názorem. Tahle komunikace mi opravdu vadila. Možná někdo jiný by to vnímal jinak, ale já to mám takhle. Ale ona to nebyla jediná věc…“
Povídejte.
„Jdeme do dalšího zápasu s Lotyši, kdy už teda mám chytat, a tak se ptám trenéra, jak budeme hrát oslabení a jak hrají Lotyši přesilovku, protože na to nebyl žádný mítink. Trenér mi odpověděl, že není potřeba nic dodávat, že jsme si toho hodně pověděli před Švédama… Tak si říkám: ‚Kurva, vždyť tohle je jinej zápas, jinej soupeř.‘ A taky že jo, vlezli jsme na led a Lotyši nás v první přesilovce vymíchali do prázdný brány, my tam na sebe koukáme a vypadáme jak debilové. Po první třetině jsme si tedy sami řekli, jak to budeme hrát, kdo má koho hlídat, kluci tam padali do střel a ostatní jejich přesilovky se ubránily. A proto mi vadí, že když se udělá neúspěch, trenér dává ruce pryč a ‚Já nic, já muzikant.‘“
Takový pocit jste z Hadamczikova jednání měl?
„Když budu mluvit za sebe, tak jo.“
Poznamenalo vás tohle do dalšího průběhu turnaje?
„Ne. Jakmile jsem začal chytat, cítil jsem se v pohodě. Byla by hloupá výmluva, kdybych tvrdil, že mě tohle ovlivnilo.“
Jaký jste si tedy odvezl celkový dojem ze Soči?
„Že jsme byli neúspěšní. Vypadli jsme ve čtvrtfinále, to se ani jinak brát nedá. Jako parta v kabině jsme fungovali, i když jsme potom ten rozhodující zápas nezvládli. Štve mě ale, že se neúspěch hodil na nás hráče jako na posledním mistrovství světa. V tomhle případě to tedy od trenéra vyznělo tak, že to hodil jenom na mě.“
Řekl něco přímo vám po turnaji?
„Jo, že jsem měl smůlu a že cítil, že bylo potřeba mě vystřídat. To bylo celé. A pak si přečtu tohle vyjádření… Já se vůbec nezříkám zodpovědnosti za to, že se mi čtvrtfinále nepovedlo, ale tohle mi vadí.“
Když ovšem kouč řekl, že jste nebyl jako Hašek v Naganu, měl přece pravdu, ne?
„Jenže Hašek byl jenom jeden, nejlepší. A jak jsem zmínil, to hlavní je, že se mluví o důvodech, proč se neudělal v Soči úspěch, a trenér jmenuje jenom mě. To se mi nelíbí, tak to cítím a tak jsem to řekl. Já ani neměl v plánu tohle komentovat, jeli jsme na olympiádu jako tým a neuspěli jsme jako tým a tak by to mělo být. Ano, na ledě jsme my hráči, máme hlavní zodpovědnost, ale chce to taky trochu soudnosti.“
Mluvil byste stejně, kdyby byl Alois Hadamczik dál trenérem reprezentace?
„Samozřejmě. Bavíme se přece o olympiádě, ne o tom, jestli někdo skončil. Já mluvím jen k tomu, co jsem zažil na turnaji.“
