Dva měsíce. Doba, jakou trvají třeba letní prázdniny, stihne utéct mezi koncem klubové sezony pro Jakuba Kováře a startem mistrovství světa. O něj se brankář olympijského týmu v Soči zase popere, byť během přípravy stihne zestárnout a dlouho vůbec neobléknout výstroj. „Ale aspoň se zase začnu těšit na led,“ hledá pozitiva i na zvláštně dlouhé pauze.
Teď se má fajn, což o to. Se snoubenkou si doma na jihu Čech užil příjemného počasí, stihl i krátkou dovolenou a nabral sílu na reprezentační závěr sezony. Ale vypadnout z play off po čtyřech porážkách o gól, z toho dvakrát v prodloužení, to se v Jakubu Kovářovi vaří mrzutost i dva týdny po vyřazení Jekatěrinburgu od Astany. „Z hlavy to nedostanu nikdy. Já si ostatně pamatuju všechna svá play off, ty emoce ve vás zůstanou,“ líčí 25letý majitel dvou bronzových medailí ze šampionátu.
V Jekatěrinburgu se s vámi stejně rozloučili aplausem, skromný klub jste vytáhli z posledního místa o pár pater nahoru. To nepřebilo dojem z neúspěšné série?
„Je pravda, že i tohle bylo brané jako velký krok dopředu. My ale stejně byli po posledním zápase smutní, hlavně proto, že série podle výsledků vypadá jednoznačně, jenže my opravdu s Astanou odehráli vyrovnanou partii. Bylo ale opravdu super, že nás lidi i proto vestoje vyvolávali a vytleskávali, spousta jich na tribunách brečela. Místní si strašně vážili toho, co jsme v téhle sezoně dokázali. Přestože Jekatěrinburg pořád patří mezi nejchudší týmy KHL, se stejným rozpočtem jako před rokem udělal v základní části o padesát bodů víc, s předstihem jsme se dostali do play off a od nějakého patnáctého kola jsme předváděli občas i docela pěkný hokej. Lidi za to byli vděční a ocenili nás, vůbec nebyla známka, že by měli být naštvaní.“
V seniorském týmu ještě nevyhrál žádnou sérii play off
To byste ovšem mohl být vy na svou bilanci. Zatím jste v dospělé kariéře nevyhrál jedinou sérii play off…
„No, už mi to docela hlodá v hlavě, když nad tím přemýšlím. Taky už bych se docela rád podíval do nějakého dalšího kola.“
Co vám oproti postupujícím nejvíc chybí? Ta radost bezprostředně po utkání?
„Ono zase dokud nezískáte titul, vždycky končíte prohraným zápasem, ten vás taky nakonec mrzí. Ale s postupem času jste přece jen rád za každý postup. A ten mi zatím pořád uniká.“
Zapili jste vyřazení v Rusku aspoň víc, než jste zvyklý z domova?
„Popravdě, ani ne. Naopak to bylo celkem slabé. Ono doma skončíte a s klukama se vypálí do města, přespí se doma a večer se jde znova. Ale tady sotva jsme vypadli, každý už začal objednávat letenky domů. Měli jsme jen dvě společná sezení a rozletěli jsme se do světa, bylo to docela rychlé. To v Budějicích, když jsme s klukama končili sezonu, jsme na tři čtyři dny většinou sami naplnili celé město.“ (usmívá se)
Ve středu se máte hlásit v přípravě na mistrovství světa, které ovšem startuje až za více než měsíc. Umíte si vůbec představit, že budete v tomhle ročníku ještě hrát hokej?
„No, je to zvláštní. Pro mě obzvlášť. Po zranění v minulé sezoně jsem se tentokrát zase vrátil do svých starých kolejí a odchytal jsem skoro sedmdesát zápasů, po vypadnutí je to proto teď takové podivné. Asi by nebylo od věci, kdyby se šampionát nekonal tak pozdě. Ale pochopitelně jsem rád, že o mě i nový nároďáku trenér stojí, o tom vůbec nemůže být řeč. S panem Růžičkou jsem se osobně ještě nesetkal, ovšem co vím, má velký přehled o hráčích a jistě sledoval, komu se kde a jak daří. Těší mě, že jsem dostal pozvánku.“
Nicméně zvládnete zase dostat tu správnou chuť na hokej?
„Pravda, zrovna tohle není úplně jednoduché. Dá se skončit a týden nic nedělat, než vás i to přestane bavit, ale já mám od vyřazení nějakých čtrnáct dní, než začne přípravný kemp. Tu dobu holt aspoň využiju k tomu, abych zregeneroval, odpočinul si a strávil taky nějaký čas s rodinou, když jsem s nimi dlouhou dobu nebyl. Říkal jsem si, že buď někam vyrazím, nebo vlezu zpátky do výstroje. Nakonec zvládnu obojí.“
A chrániče tedy oblečete, až na srazu reprezentace?
„Asi jo. Na suchu se samozřejmě udržuju, v kondici budu. Chodím do posilovny, na rotoped, hýbu se, ale na led jsem se pořádně nedostal. Z vlastní zkušenosti vím, že občas není na škodu ho chvíli vypustit a znova se na něj začít těšit, pustit se do toho jakoby od začátku. Navíc teď ani není pořádně s kým trénovat.“
Kovář o Soči: Není co hodnotit, byl jsem v brance 20 minut
V národním týmu jste se ukázal i na olympijských hrách. Jak s odstupem vidíte svou krátkou zkušenost?
„Ono se to ani moc hodnotit nedá, není co. Byl jsem v brance dvacet minut, podle toho se těžko může něco soudit. Já v tom zápase (se Švédy) neměl štěstí, schytal jsem to. Jistě, jsem rád, že jsem na olympiádě mohl být, tohle se mi už nemusí nikdy povést, pochopitelně mi je ale líto, že jsem si neodvezl lepší sportovní dojem. Asi to tak být mělo… U dvou gólů jsem těžko mohl něco dělat, jeden mě mrzí, ale nemyslím si, že jsem něco vyloženě podělal. Někdo se mě třeba ptá, jestli nelituju, že jsem v Soči byl, na to odpovídám, že v žádném případě.“
Jak jste vnímal, že jste byl vybraný jako první brankář pro úvodní utkání a najednou jste skončil na tribuně?
„Tak to prostě bylo… Místo mě tam vlezl Saša (Salák) a zápas dochytal dobře, dostal jeden gól. Mně proto bylo hned jasné, jak to bude dál. Něco podobného jsem zažil v Helsinkách na mistrovství světa (chytal ve čtvrtfinále, byl střídaný v semifinále a už nenastoupil), věděl jsem, že tímhle pro mě turnaj skončil.“
Kovář si zahrál i ve filmu, teď se vídá na billboardech
Prožíval jste pak naplno další česká utkání?
„Pochopitelně jsem klukům fandil, protože případný úspěch by pořád znamenal, že jsem byl jeho součástí. Pořád to byla olympiáda, přál jsem si, aby naše země něco uhrála. Ale mrzelo mě, že jen sedím na tribuně a nejsem aspoň na střídačce s ostatními, to pak totiž prožitek máte úplně jiný.“
Doma jste stejně za hvězdu. Sotva jste se vrátil do Česka, potkáváte sám sebe na billboardech k filmu Babovřesky…
„Já na jeden narazil poprvé až někdy ve čtvrtek. A musím říct, že jsem se docela smál, přišlo mi to vtipné. Vybavily se mi loňské zážitky, které byly fajn. Jsem rád, že jsem mohl vidět, jak funguje natáčení filmu a zahrát si v něm. Taková možnost se přece jenom jen tak nenaskytne. Před pár dny jsem na Babovřesky zašel i do kina. Bylo to zajímavé, protože před devíti měsíci se točilo a já až teď zjistil, o co ve filmu vlastně jde.“
Jaké máte na svůj herecký výkon reakce od kamarádů?
„Žádné. Asi nechtějí kritizovat, takže si o tom radši popovídají někde za rohem…“ (směje se)
A sám sobě jste se líbil? Očekáváte nominace na Českého lva?
„To fakt ne… Sám sobě se nelíbím vůbec. Jakmile jsem se viděl na plátně bez helmy a bez dresu, bylo to pro mě dost nepřirozené.“
