Jak vypadá DEN s Ručinským? Od rozhýbání kostí až po večerku
Devět let od posledního mače v národním týmu. Devět let, jež neměly být odpočinkem od služeb reprezentaci, nýbrž definitivou, uloženou do zlatých vzpomínek. Všechno je jinak a Martin Ručinský (43) je zpět. Deník Sport s naganským šampionem a trojnásobným mistrem světa strávil včerejší den. Den velkého comebacku k elitní hokejové jednotce České republiky. Projděte si hodinu po hodině, jak vypadal.
0.30 - sledování Super Bowlu
Autor jediného litvínovského gólu v nedělním extraligovém zápase v Brně přijíždí do svého bytu v centru Prahy. Nejde hned na kutě, hádejte, proč. Dvě slova: Super Bowl. Finále ligy amerického fotbalu, nejsledovanější sportovní událost v zámoří, si nemohl nechat ujít. „Jsem fanoušek jejich fotbalu, baví mě dívat se na něj. Ve Státech bylo samozřejmě mnohem lehčí ho sledovat, tady doma mrknu většinou vždycky v neděli po extralize. Pokud zrovna odněkud přijíždíme, akorát to vychází na přenos,“ přibližuje Ručinský.
3.00 - usínání
Superbitvu mezi Seahawks a Patriots nezvládá celou, únava se dostavuje. „Po zápase sice obvykle nemůžu usnout, chvilku mi to vezme, než zaberu, usínám hůř, asi se ve mně drží adrenalin… Ale teď jsem věděl, že budu u televize koukat na fotbal. Vydržel jsem asi polovinu zápasu a pak si šel lehnout,“ nevadilo mu, že se výsledek dozví až ráno.
9.30 - rozhýbání starých kostí
A protože v pondělí dopoledne nikam nechvátal, budík zůstal nenatažený. Jindy vyráží do Litvínova na tréninky jako jiní ráno do fabriky, včerejšek byl výjimkou. „Nejdřív ale musím rozhýbat starý kosti,“ povídá Ručinský a v legraci popisuje proces buzení. Samozřejmě přehání, když tvrdí, že si nejprve pomalu sedne na postel a počká na mozek s kostrou, až se taky přidají. „Sedím a vyčkávám, až se mi v těle všechno poskládá,“ vtipkuje. „Pak pomalu vstanu a začínám fungovat. Jsou dny lepší i horší. Někdy se dokonce cítím i dobře,“ usmívá se.
10.00 - snídaně profesionálů
Z podkroví sejde dolů do kuchyně a nastává rutinní proces. Snídaně profesionálů. Ve skříni popadne krabici s ovesnými vločkami, v lednici mlíko a kaše je na světě. A k tomu čirá voda. „Většinou si dělám kaši, občas müsli,“ tvrdí. Kdepak opečený párek, křupavá slanina a smažená vajíčka. To už by dávno nehrál hokej. „Anglické snídani jsem odvykl, tu vůbec nemusím. Jasně, svátečně si občas dám omeletu nebo i ta vajíčka, ale to vyloženě výjimečně. Zvykl jsem si na vločky, chutnají mi,“ nemá problém.
12.00 - oběd v oblíbené restauraci
Po snídani si vyřídí pár telefonátů, přečte si textovky, odpoví na ně. „Z neděle mi zbylo pár nepřijatých hovorů, tak lidem volám zpátky,“ líčí. Chvíli ještě polenoší, zapne si televizi, přejede oblíbené kanály a vyráží na oběd. Z portfolia oblíbených restaurací, které průběžně střídá, si vybírá Mincovnu na Staroměstském náměstí.
Výběr pondělní nabídky je rozmanitý, však si Martin Ručinský dává na čas, než si objedná. Husa jde logicky stranou, vyhrává to hovězí vývar s knedlíčky a těstoviny s hovězím masem, salát a k tomu láhev čiré chlazené vody. „Vaří tu dobře, je tu fajn prostředí, mám to tady rád,“ pochvaluje si.
13.45 - setkání s Jiřím Novotným
Z náměstí, kde i na něj před 17 lety čekalo po příletu z Nagana na sto tisíc lidí, se vydává zpátky domů. Má to kousek, sotva tři sta metrů. A shodou náhod se nedaleko odtud potkává s Jiřím Novotným, jenž pro změnu poobědval s rodinou v podniku Katr. Útočník ruské Jaroslavli a bývalý hráč NHL se rovněž chystal na podvečerní sraz reprezentace. „Hele, ti mladí Rusáci budou zlobit. Nebude to s nimi sranda, chystají se na nás!“ upozorňuje Novotný kamaráda navrátilce. „Však já vím! Hele, tak za chvíli v Letňanech,“ loučí se Ručinský jen načas.
14.30 - náprava restů
Doma si ještě na chvíli sedne ke stolu, zapne notebook, zjistí novinky ve světě, a pak se dává do vyřizování záležitostí, které šly minulý týden stranou kvůli pracovnímu zaneprázdnění a vytížení s Litvínovem.
„Během posledního týdne se na mě nahrnuly různé resty, tak je potřebuju vyřídit. Oběhám si, co potřebuju. Zajdu na poštu, zbavím se složenek, zaplatím inkaso, dojdu s prádlem na mandl,“ směje se.
17.15 - středem pozornosti
Protože se v Letňanech v pondělí netrénuje, zabalí si jen to nejnutnější, nasedá do auta a vydává se na sraz národního týmu do haly v severní části Prahy, kterou vlastní jeho parťák z Nagana František Kučera. Samo sebou, že před halou je mezi novináři právě o něj největší zájem. Je to zkrátka událost. Návrat triumfátora na místo činu. Ale zároveň velká novinka. „Klasické srazy a přípravné zápasy jsem v podstatě nezažil, vždycky jsem jezdil rovnou na turnaje. Na šampionáty i na olympiádu. Je to pro mě vlastně nová věc,“ překvapí Ručinský, přitom vlastně logickým postřehem.
18.30 - velká porada u videa
S týmem se vydává do hotelu Clarion ve Vysočanech, kde už má reprezentace tradiční základnu a bude odtud vyrážet i k zápasům květnového mistrovství světa. Poloha ubytovacího zařízení je vůči vzdálenosti k O2 Areně ideální. Kolektivní pivo jakožto utužující prvek reprezentační party se nekoná, kouč Vladimír Růžička na první den svolal velkou poradu. „Video a po něm hned večeře,“ zjistil si Ručinský předem z mailů, které od vedení týmu obdržel v předstihu.
23.00 - večerka
Tenhle čas berte s rezervou, nicméně zhruba na tolikátou si veterán týmu naplánoval večerku. Nechtěl přetáhnout strunu, potřeboval naopak odstranit spánkový deficit. „V neděli jsem šel spát pozdě, takže si to druhý den vynahradím. Takhle to mám vždycky po zápasech. Potřebuju se dát zpátky do svého klasického režimu. Mrknu na televizi a pak ji zavčasu vypnu.“ A sebe taky…
