Z české extraligy odcházel jako hvězda ověnčená několika individuálními trofejemi. S Litvínovem přidal tu nejcennější – titul pro mistra ligy. Pak ale přišla komplikace. Brankář Pavel Francouz ve svém prvním ročníku v ruské KHL neprožil zrovna vydařenou sezonu. Vinou táhlého zranění kotníku nastoupil pouze k osmnácti utkáním. Teď je však pětadvacetiletý gólman konečně zcela fit a připraven porvat se o svoji šanci na účast na letošním mistrovství světa v Rusku.
Jak byste zhodnotil vaší první sezonu v KHL?
„Sezona to byla hodně rozporuplná. Mám z toho smíšené pocity. Byl jsem moc rád, že jsem si zkusil KHL. Na druhou stranu, od začátku sezony, kdy přišlo to zranění, jsem s tím laboroval až do konce.“
Kvůli zdravotním komplikacím jste letos nebyl tak vytěžovaný jako v předcházejících sezonách. Jak se s tím brankář srovnává?
„Nebylo to takové jako v Čechách. Největší potíž byla v tom, jak se to zranění vracelo. Kdykoliv už jsem myslel, že bude líp, tak mě to zas srazilo dolů.“
Sezona vám navíc skončila už v únoru. Jste už zdravotně definitivně v pořádku?
„Teď jsem měl nějaký čas klid, což mi samo o sobě pomohlo se z toho nějak vylízat. Teď doufám, že už je to na 100 % za mnou a nebude se mi to pořád vracet.“
Jak se vám líbil život v Rusku?
„Je jiný… Člověk si najednou uvědomí určité věci. Tady jsem vždycky na něco zbytečně nadával a teď si uvědomil, že šlo často o úplné blbosti. Proto teď, když jsem chodil pět dní po Plzni, tak jsem se na každého usmíval. Hned to člověk vidí jinak.“
V Čeljabinsku budete pokračovat i v příští sezoně?
„Já mám v Čeljabinsku ještě na rok smlouvu, takže tam asi zůstanu. I když člověk v Rusku nikdy neví.“
Jak jste vyplnil to volno, když jste tušil, že se nejspíše na ledě ještě objevíte s reprezentací?
„Dostali jsme volno na deset dní, tak jsem byl v Čechách. Pak zpět do Ruska, kde jsme měli ještě tréninky a nějaké exhibice. To volno bylo příjemné, člověk navštívil všechny své blízké a kamarády, které během roku zanedbával.“
Byl jste i v Litvínově, kde jste poslední sezony působil?
„Byl jsem doma v Plzni, pak se podívat i v Litvínově. Chtěl jsem vidět kluky i pár lidí, co tam znám kolem. Ani vlastně nevím, kde je pořádně můj domov.“
V jakém stavu jste našel bývalé spoluhráče?
„Není úplně veselé vidět ten tým v takové situaci. Já ale klukům věřím a v kabině bylo znát, že nikdo nechce dopustit, aby Litvínov nebyl dál extraligovým účastníkem.“
Přesto, nepřekvapil vás ten velký propad oproti loňsku?
„Jak se říká, jednou je člověk nahoře, pak dole. Litvínov, ale vlastně i já či Kuba
Petružálek
, jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži. To k tomu zkrátka patří. Člověk musí najít touhu se zase vyškrábat zpět nahoru.“
Jak vidíte svoje šance, že byste se i přes nepříliš vydařenou sezonu mohl dostat na mistrovství světa?
„Jsem hlavně rád, že tu můžu teď být. Mám ohromnou chuť do toho hokeje. Dlouho jsem nechytal. Těším se teď na každý trénink. Všichni se tady dobře známe, takže parta bude super. Máme šanci se sehrát. Viděl jsem, že Saša se letos nezúčastní. O to větší je šance pro nás ostatní. Na druhou stranu nikdo teď neví, jak dopadne základní část NHL a kdo bude z gólmanů k dispozici. Na to je teď ještě brzy.“
