Proto česká hokejová budoucnost trčí v bahně, zatímco ostatní pádí k vrcholům. Smutné. Ale pravdivé!

Tuzemský hokej širokým obloukem míjí a ignoruje nové trendy, nenaslouchá poznatkům hokejové moderny. Proto přešlapuje na místě. Jako další důkaz krutého zaostávání posloužil šampionát „dvacítek“ v Ottawě.

Podívejte se na rychlost, myšlení, vůli a odhodlání hráčů z medailového pódia. A pak nakoukněte do české šatny.

Srovnání vyzní jako zpomalený film z němé éry oproti novému trháku z hollywoodské dílny. Česká bída versus akční paráda! Co všechno je špatně a kudy vede cesta z šedivé průměrnosti?

Deník Sport vybral 5 důvodů, kvůli kterým je cenný kov na dlouhá léta nedostižným snem.


1. NECHUŤ VZDĚLÁVAT SE

My přece známe všechno nejlíp. Ta česká povaha... Promítá se i do hokeje. Realita? Trochu jinde. Světový hokej má před českými trenérskými metodami velký náskok.

„My si myslíme, že všechno víme . Kdo si to myslí, toho nedokážu pochopit. Nás už ve světě všichni podceňují, považují nás za kašpárky a nazdárky. Jako Němce, Rakušany a podobné státy,“ říká na rovinu Luděk Bukač, kouč mistrů světa 1985 a 1996.

„Musíme se vzdělávat a předávat to dětem. Protože ony dělají to, co je my učíme. Nechci být ten, kdo jen bourá, rád bych i něco postavil. Faktem ale je, že přece nemůžeme pořád spoléhat na to, co jsme dělali před dvaceti nebo třiceti lety. Svazuje to náš ligový juniorský hokej a na mezinárodní úrovni už úplně zaostáváme,“ myslí si František Musil, skaut Edmontonu a bývalý asistent trenéra u národního týmu. „My ani nevíme, o čem to je. Nejdeme s dobou.“

A není to jen problém systému. Musil přidává zajímavý postřeh: „Loni na mistrovství světa juniorů v Česku jsem ani neviděl moc trenérů. A to tam měli vstup zdarma...“

Vše říkající. Kdo vyrazil sledovat třeba kanadské tréninky? „To je přesně náš přístup. Přece se nebudeme učit od Kanaďanů, kteří to jen nastřelujou, slýchám. Jenže oni to nastřelujou sakramentsky dobře,“ říká Musil.


2. CHABÝ KONTAKT S CIZINOU

Mimo světového šampionátu maximálně čtyři turnaje za sezonu. Přáteláky se Slovenskem nebo Švýcarskem. Zápolení v Maďarsku. To je program českých mládežnických reprezentací.

Kontakt s Ruskem nebo Švédskem minimální, se zámořím nulový. „Proč náš svaz nevysílá juniorské týmy do Kanady a do Ruska? Tam, kde je opravdová konkurence?“ ptá se Musil.

„Vždyť mladý kluk potom vůbec nemá srovnání se špičkou. A nemůže za to, když mu nedáme šanci jet do Kanady. Tak jako jezdí Bělorusové, Slováci, Švýcaři nebo Němci.“

Chcete slyšet první důvod proti? Peníze.

„Spíš chybí vůle je sehnat. A k tomu, hráči přece ani nemusí bydlet na hotelu, může se jim zařídit bydlení u rodin. I to pro ně bude velká životní zkušenost,“ tvrdí Musil.


3. NEFUNGUJÍCÍ SYSTÉM VÝCHOVY

Jaké má v Česku vyhlídky nadějný dorostenec? Extraligu juniorů. Soutěž chabé úrovně, kterou hraje nepochopitelně 24 týmů. V porovnání se zahraničními mládežnickými ligami to působí až směšně.

„U nás lidi doopravdy neví, o čem mezinárodní špička je. To se projevuje na úrovni našeho vnitřního hokeje i v konfrontaci s cizinou,“ přidává Musil. „My vychováme jednou za rok Krejčího, potom Voráčka. A nám to stačí.“

Bukač přikyvuje. „Víte, co se říká mezi zámořskými skauty a agenty? Že už v Česku není co pozorovat. Že ten skauting je u nás zbytečnej.“ To tvrdí zahraničí, což je vypovídající.

V Česku se pracuje s individualitami. Ten, kdo má velké nadání pro hru s pukem, jde dál. Ostatní ať si nějak poradí. Neřeší se, jestli nejde i ze zdánlivě průměrných talentů vypiplat systémem nadprůměrné hokejisty.

„To přece zvyšuje konkurenci. Jenže my ji nechceme. My se jí bojíme,“ zdůrazňuje Musil. „Lidi z klubu řeknou, že tři jejich kluci hrají extraligu, takže to dělají dobře. Mají v podstatě pádné argumenty.“

Systém české juniorské ligy Bukače drásá. „V juniorských soutěžích máme po 24 týmech. Hráči víc cestují, než hrají. Jakýkoliv výjezd českého týmu na Moravu a obráceně stojí sto tisíc. To je prostě zoufalé, šílené. A nikomu to nevadí,“ nechápe.


4. ODCHODY DO ZÁMOŘÍ

Stále je to slyšet ze všech stran. Jak máme zlepšovat úroveň mládeže, když ti nejlepší mizí v zámoří?

Ale proč tam mizí... „Vždyť u nás není absolutně žádné prostředí pro mladé hráče. Někdo dostane důvěru v áčku, ale udělá chybu a hned sedí,“ poznal Musil.

Je to pořád dokola. Chce to užší juniorskou extraligu, kam by se dostali jen ti nejlepší, a větší výhledy pro zapojení do prvního mužstva, to by udrželo víc talentů. Neodcházeli by tam, kde uspěje jen mizivé procento z nich. Jenže v současné době vědí, že vrátit se můžou vždycky...

„S dětma nepracujeme. Proto nich rozhodují rodiče a agenti místo manažerů. Řeknou, pojď do Kanady. Ale oni jen dělají svoji práci. Současná situace jim nahrává,“ ví Musil.


5. NEEXISTUJÍCÍ VZOR

Podívejte se na Slováky. V Kanadě skončili čtvrtí, zatápěli top favoritům. Přitom se nedá říct, že by výchova talentů na východ od našich hranic byla lepší než v Česku. Jenže, na rozdíl od domácích stojatých vod se na Slovensku něco dělá k nápravě.

„Slováci jsou podle mě ještě v horší situaci než my. Ale oni jsou alespoň ochotnější něco zkoušet,“ poukazuje Musil na vstup reprezentační „dvacítky“ do slovenské extraligy. „Nejde říct, jestli to je dobře nebo špatně, ale alespoň něco zkusili.“

Slovákům nemůžete vytknout, že by na ledě nenechali vše. To samé se o českých hráčích říci nedá. „Herní projev Slováků je daleko agresivnější, jsou emotivnější. A oni jsou o hlavně hrdí na reprezentaci, což nám v poslední době chybí. Pro nás to není až taková čest. To se potom projevuje v zápasech, kdy je stav 2:1 nebo 2:2 a vy se máte svým tělem obětovat pro mužstvo a zemi.“

Takže kudy ven? Restartování chřadnoucího systému je na místě. I když už je pozdě. „My po neúspěchu vyměníme kouče a jede se dál. Tím veškerá náprava u nás končí. A to je špatně. Musíme najít charismatického odborníka, který tu vybuduje strategický model,“ je si jistý Bukač.

Uzná hokejový svaz názory expertů a bude takovou personu hledat?