Na ledě dokázal, že je to prostě český hokejový král. Hvězdný útočník Jaromír Jágr byl hlavním hrdinou při včerejší výhře nad Finy (2:1 v prodloužení). Po zápase mu fanoušci mohutně aplaudovali, byl po zásluze vyhlášen nejlepším českým hráčem utkání. První gól dal, na druhý přihrál. „Člověk má dobrý pocit, když odcházejí lidé domů spokojení,“ vykládal.
ANKETA: Poraďte Růžičkovi! Vyberte tým pro Vancouver »
Jako cenu pro nejlepšího hráče jste dostal sud piva. Co s ním uděláte?
(směje se) „No, asi budu muset začít pít, nedá se nic dělat...“
Budvar tedy bude muset být vaše oblíbená značka, ne?
„Ještě nevím, já jsem pivo nikdy nepil... Tak to zkusím.“
Není trochu pozdě v sedmatřiceti začít s pivem?
„Nikdy není pozdě!“ (směje se)
Na první pohled se mohlo zdát, že vítězný gól jste dal vy, nakonec ho ale oprávněně připsali Petrovi Čajánkovi. Neříkal jste si v první moment, že jste ho přeci jenom vstřelil vy?
„Ne. To bych cítil, kdyby mě někdo trefil pukem. I když to zase nebyla žádná rána.“ (smích)
Často říkáte, že rád hrajete pro lidi. Takže vám muselo být příjemné, když vám po zápase vestoje aplaudovali.
„Sportovci se dají srovnat s herci. Lidi na zápas stejně jako do divadla přijdou i s tím, že chtějí vidět show. Jasně, chtějí vítězství, ale když si zaplatí, tak i zábavu. Celkově chtějí mít ze hry dobrý pocit a i my to tak musíme brát. Není to jenom sport, ale i byznys. A těm lidem musíme něco dát. Mám samozřejmě větší radost, když odcházejí lidi domů spokojení.“
| Jágrovy momenty |
| 1. min. Zpoza branky krásně hledá spoluhráče, ozývá se potlesk 8. min. Dobře se orientuje před brankou a pohotově posílá puk za záda finského gólmana - 1:1. 16. min. Najíždí si z druhé vlny a tvrdě pálí, gólman pohotově reaguje 35. min. Dvě nádherné přihrávky, především ta druhá je geniální. Přes celé pásmo posílá puk přímo na hůl tečujícího Rolinka, puk končí na horní tyčce. V hledišti to jenom obdivně zahučí 52. min. Jágr se dobře uvolňuje, z voleje ale trefuje jenom Tarkkiho 62. min. Rozjíždí akci, poté se „motá“ před brankou. Čáslavovu střelu od modré tečuje Čajánek a rozhoduje o českém triumfu |
Kvůli technické chybě nedohrála před začátkem zápasu česká hymna. Zažil jste to někdy?
„Nepamatuju si... Ale to je jako s tím pivem. Všechno je jednou poprvé! (usměje se) Stalo se, nedá se nic dělat. Říkal jsem si, že to je asi nějaké špatné znamení. Ale nakonec to dobře dopadlo.“
Jak se vám hrálo na užším kluzišti?
„Je to rozdíl. V první třetině mi to chvíli trvalo, necítil jsem se moc dobře. Jde hlavně o to, aby si svalová paměť vzpomněla, jak si mám dát do soubojů tělo, protože na velkém kluzišti jich moc není, kdežto tady je všechno založeno naopak na osobních soubojích a hře jeden na jednoho. Jde jenom o to, aby člověk ustál jeden souboj, pak si to zapamatuje a ví, jak tam dát tělo, nohy a je to jednodušší. Dlouho jsem na malém hřišti nehrál. Ale zvyknul jsem si. Celkově je to pro mě jednodušší, nemusím tolik bruslit, ale sílu pořád mám.“
Celkově tedy ze sebe máte dobrý pocit, ne?
„Měl jsem tam spoustu šancí, ale nedal jsem víc gólů. Ale to už se asi nezmění...“ (směje se)
Jak se hrálo proti „svým“? V mládí jste doma míval vyvěšenou právě finskou vlajku.
„To bylo dávno, když jsem byl malý. V tu dobu jsem vždycky fandil těm, kteří byli slabší a outsideři. No a Fini do té doby nikdy nic nevyhráli. Ale to už je dávno pryč.“
Můžete úroveň zápasu porovnat s kvalitou KHL?
„Těžko se to dá srovnávat, protože je to jiné hřiště. A také záleží, proti kterému týmu hrajete. Když nastupujete proti Ufě, to je jako proti ruskému národnímu týmu.“
Jste tedy rád, že jste si ještě před olympiádou zkusil hru právě na užším kluzišti? Na něm se bude vrchol sezony hrát.
„Musel jsem změnit styl, jak už jsem říkal. Vzpomněl jsem si na ta léta, co jsem hrál v Americe. Někdy je lepší méně bruslit, aby člověk zůstal v prostoru, co má být. Pokud by lítal jako plašan, akorát by přijížděl ke svým hráčům a zhušťoval by to na jiném prostoru. Na tomhle kluzišti si hráč musí více držet místo. Spíš se hraje pozičně a silou, což je pro mě výhoda.“
Jak se vám hrálo s Petrem Čajánkem, s nímž jste nastupoval i na posledním šampionátu?
„Měli jsme hodně šancí, já měl nejmíň pět tutovek.“
V neděli vás chce kouč Vladimír Růžička vyzkoušet vedle Romana Červenky, extraligového vládce. Jak se vám při zápase jevil?
„Koukat se na někoho a hrát s někým, to je rozdíl. I když každý chce vyhrát, pořád jsou to přípravné zápasy a pro trenéry je to zkouška na olympiádu. Ať chcete, nebo ne, kouč musí vyzkoušet nějaké varianty.“
