Prospal: Olympiáda nehrála roli

Během interview si Václav Prospal několikrát zkusil položit nohu na gauč a pokaždé vzdychl bolestí. „Nemůžu ji ani pořádně propnout,“ přiznal pětatřicetiletý centr, který v týmu New York Rangers prožil z osobního hlediska skvělou sezonu, celkově byl druhým nejproduktivnějším českým hráčem v NHL.
„Pro mě to bylo jako z pohádky,“ říká. I když smutek z toho, že se mužstvo nedostalo do play off ,

Takže důvodem pro omluvu ze šampionátu je výlučně bolavé koleno?
„Ano, bohužel to nešlo. Pořád mě hrozně bolí a musím si odpočinout, trošku jsem v tomhle ohledu koukal i na sebe, protože ještě v NHL končit nechci, rád bych hrál pořád na té nejvyšší úrovni, musím se tedy na novou sezonu pořádně připravit. Doktoři mi řekli, že musím být měsíc v klidu.“

Nebýt těchto problémů, pozvánku byste přijal?
„Samozřejmě, ten zájem mě moc těšil. Jsem rád, že mi Růža (kouč Růžička) sám zavolal, určitě to pro něj nebylo jednoduché potom, co mě v únoru nevzal na olympiádu. Ale takhle to prostě cítím, udělal jsem to i pro svou budoucnost. Nohu nemůžu teď ani pořádně natáhnout.“

S ní jste měl problémy už od prosince, že?
„Přesně tak, dost mě to limitovalo. Mohl jsem hrát, ale koleno mi pořád otékalo, třikrát mi z něj tahali vodu, nastupoval jsem jenom pod utišujícími injekcemi. Nic nepomáhalo, takže mi doktoři pověděli, že jediné řešení je dát si pauzu. A je jasné, že v době, kdy jsme do poslední chvíle bojovali o play off , jsem si nemohl dovolit nehrát.“

Nemohl ve vašem rozhodnutí hrát roli i fakt, že jste se nedostal na olympiádu?
„Ne! (důrazně) Nechci dělat žádné naschvály, jako že bych si řekl: ´Nevzali jste mě na olympiádu, tak já nepojedu.´ To v žádném případě. Naopak jsem Růžovi poděkoval za to, že mi zavolal.“
Podle informací Sportu vás bude ještě asistent Josef Jandač, váš dlouholetý známý, přemlouvat.
„To vůbec nemá cenu. To bych já musel přemlouvat to svoje koleno... A to nejde. Už je mi pětatřicet let, nehojí se to tak rychle. Prostě s olympiádou bych to vůbec nespojoval. A jestli si to někdy bude myslet? Jeho problém.“

V reprezentaci jste vždycky platil za velkého srdcaře, podle mnohých jste právě vy ve Vancouveru chyběl. Nemáte obavy, že už si v národním dresu nezahrajete?
„To neovlivním, nevím, jestli šance ještě přijde, nebo ne. Bohužel je to realita, stejně jako to, že jsem se nedostal na poslední olympiádu. Jak už jsem říkal – pro mě je teď důležité, abych myslel i trochu na sebe. Abych se mohl stoprocentně připravit na další sezonu, musím být zdravý. Takže se potřebuju dát do kupy. Ale s tím, že jsem se nedostal do nominace, tohle moje rozhodnutí absolutně nesouvisí. Mám za sebou vcelku úspěšnou sezonu a chci na ni navázat.“

Přitom během loňského léta poté, co s vámi přestali počítat v Tampě Bay, se zdálo, že v NHL už si třeba nezahrajete.
„Ztratil jsem práci, to je pravda. Nakonec mi dali šanci v Rangers, za což jsem jim moc vděčný. A vzhledem k tomu, co jsem si prožil, je to pro mě jako pohádka. A tu sezonu řadím k těm nejlepším, co jsem kdy měl, i když jsem nezískal tolik bodů. Ale byl jsem i zástupcem kapitána, na což jsem byl velmi pyšný.“

V Rangers vám končí smlouva, ale jistě byste rád zůstal, že?
„Samozřejmě, bylo by to krásné. Věřím, že patřím do kategorie hráčů, s nimiž budou počítat i dál. Moc rád bych tady pokračoval a doufám, že jsem klubu nějak splatil důvěru, kterou mi dali.“

Jistě jste svými výbornými výkony leckoho překvapil.
„Prostě věřím, že jsem si jimi řekl o prodloužení smlouvy.“

A také o víc peněz, ne? Teď jste hrál za 1,1 milionu, což vůbec neodpovídalo tomu, co jste na ledě odváděl. Nemyslíte?
„Já byl ale šťastný, že mi vůbec dali šanci. Takže jsem na peníze ani moc nekoukal, chtěl jsem lidem dokázat, že Tampa udělala špatné rozhodnutí, když o mě neměla zájem. Ale nezastírám, že kdyby mi tentokrát Rangers dali o trochu víc, nezlobil bych se.“ (usměje se)

Všiml jste si, že v populárním deníku New York Daily News je anketa, v níž fanoušci hlasují, jakého hráče by v týmu rádi viděli i nadále? Téměř 80 procent lidí vás chce!
(usměje se) „Kamarádi mi psali, ať se na to podívám. Jeden z nich mi dokonce říkal, že na internetu někde našel anketu, z níž vyšlo, že já jsem se ukázal být vůbec nejlepším podepsaným volným hráčem v minulé sezoně. To samozřejmě potěší a zahřeje u srdce.“

Naopak 94 procent si myslí, že by měl v klubu skončit generální manažer Glen Sather, velkou podporu nemá ani kouč John Tortorella. Co vy na to?
„Když se nevyhrává, lidi chtějí změnu, to je i všude jinde. Ale já proti nim nemůžu říct nic špatného, naopak jsem rád, že mi dali šanci, abych ještě hrál NHL. Moc mi pomohl právě Torts (Tortorella), který mě předtím vedl v Tampě. Znal mě, proto se zasadil, abych dostal šanci. “
Také jste dostal cenu od newyorských reportérů za vstřícnost.
„Ale myslím si, že by si to zasloužilo více hráčů, kteří novinářům vycházeli vstříc. Chápeme, že dělají svou práci a víme, že není moc příjemné se vyptávat i v době, kdy se moc nedaří.“

V NHL jste zatím odehrál 949 zápasů, je pro vás magická tisícovka velkým lákadlem?
„Samozřejmě. Není moc českých hráčů, kterým se to podařilo (je jich jen pět: Holík, Jágr, Hamrlík, Dvořák a Svoboda). Takže je to každopádně něco speciálního.“

O play off jste přišli v posledním utkání sezony s Philadelphií, navíc až po nájezdech. Už to přebolelo?
„Byl to strašně těžký moment. Předtím jsme vlastně hráli 82 zápasů, které nic nerozhodly... A nejhorší je o všechno přijít kvůli nájezdům, celá sezona jde pak vniveč. Ale je třeba uznat, že jsme ten zápas nehráli dobře, přitom předtím se nám měsíc dařilo a i když jsme byli odepisovaní, ještě jsme si vyhráli šanci. Ale s tou Philadelphií to bylo špatné. Jenže play off jsme si neprohráli tím jedním utkáním, to jsme ztratili už předtím, kdy jsme několikrát nedokázali dotáhnout do vítězného konce dobře rozjeté zápasy.“