Vokoun tvrdí: Na MS bych jel i s Hašanem
ROZHOVOR - Jeho výkony sledoval ze zámoří s obdivem. „Je úctyhodné, co dokázal,“ říká třiatřicetiletý gólman Tomáš Vokoun o dvanáct let starší legendě Dominiku Haškovi. A tvrdí, že by na šampionát klidně jel, i kdyby na něm startoval také právě Dominátor.
Do národního týmu se necpal. Jen už v březnu vzkázal kouči Vladimíru Růžičkovi, že pokud bude mít o něj zájem, rád bude reprezentovat. „A vůbec jsem neřešil, kdo taky bude v týmu,“ říká Vokoun, jasná jednička pro turnaj v Německu, v rozhovoru pro Sport.
Co vůbec říkáte na to, jakým způsobem zvládl Hašek play off?
„Extraligu jsem předtím moc nesledoval, ale musím říct, že finále jo. A Hašan mě nadchnul. Osobně jsme se předtím setkali vlastně jenom krátce na olympiádě v Turíně před čtyřmi lety, nikdy jsem s ním tedy nebyl tak dlouho, abych ho mohl poznat jako člověka. Ale to nic nemění na tom, že on je pro mě absolutně ten nejlepší brankář, který kdy v historii chytal. Mám k němu obrovský respekt. Ať lidi říkají, co chtějí, že třeba měly Pardubice dobrou defenzivu, tak co on ukázal ve 45 letech ve finále, je neuvěřitelné. Moc dobře vím, jak to měl těžké.“
V čem nejvíc?
„Nejhorší je se s těmi přibývajícími roky udržet na vysoké úrovni, když všichni brankáři okolo vás jsou rychlejší, větší, ohebnější. Je to pro něj neuvěřitelný úspěch a je úctyhodné, co dokázal. Znovu ukázal, že je jedinečný. Jsou hráči jako Gretzky, Lemieux, Jágr. A i právě Hašan.“
Dokážete si sám sebe představit, jak ve 45 letech takhle chytáte?
(směje se) „To určitě ne. Navíc Dominik je jiná liga než já, podívejte, co všechno dokázal. Měl jsem docela dobrou kariéru, jsem spokojený s tím, kam jsem se dostal. Ale samozřejmě jsem se nedokázal k Hašanovi přiblížit ani na kousek. A třeba se to už nikomu jinému ani nepovede. Kdyby Hašan chytal od začátku v NHL, tak by spoustu těch rekordů, co mají ostatní, držel on. Jako k profíkovi k němu mám obrovský respekt. I mně osobně nepřímo dost pomohl.“
Jak to myslíte?
„Nejen mně, ale i ostatním Evropanům otevřel cestu do NHL.“
Těší vás v této souvislosti, že jste dostal pro světový šampionát důvěru právě před ním?
„Určitě jo. Asi je to poprvé a naposledy. (usměje se) Ne, to spíš myslím z legrace. Každopádně jsem za to rád, ale abych řekl pravdu, nějak jsem se tím ani nezaobíral. Určitě to není tak, že sedím doma na gauči a sám pro sebe si říkám, jak je to nádherné, že jsem dostal přednost před Hašanem.“
Takže to moc neřešíte?
„Opravdu ne. Sestavu dělají trenéři, oni si vyberou, koho chtějí, koho ne. Je to jejich rozhodnutí a nejde říct, jestli je to správné, nebo ne. Mně se stalo už kolikrát, že jsem nechytal.“
Vy sám jste si neřekl o to, že chcete být jasnou jedničkou?
„Jasně že ne. Já jsem jenom už někdy během března napsal Růžovi (Růžičkovi) zprávu, že pokud bude mít zájem, pojedu na mistrovství světa. Nikam jsem se netlačil. On mi okamžitě zavolal, že zájem má. A tím to pro mě haslo, víc jsem se nezajímal o to, jaký další brankář bude v nominaci.“
Žádná další konkrétní jména jste neprobírali?
„Když jsme se s Růžou bavili, neříkal jsem mu, že tam pojedu jedině jako jednička. Jak už jsem zmiňoval – jenom jsem mu pověděl, že pokud bude mít zájem, na šampionát dorazím. Ať už by to bylo v jakékoliv pozici. Chytám dost dlouho na to, abych věděl, že když se jedná o turnaj, tak během něj by měl být na ledě ten, kdo má nejlepší formu v danou chvíli. Stát se může cokoliv. (na chvíli se zamyslí) Je to věc, kterou řešíte spíš vy kluci z novin, což chápu, je to vaše práce. Ale já ne. Soustředím se jenom na to, abych na turnaji co nejvíc pomohl mužstvu.“
„Abych řekl pravdu, od určitého času už moc nějaké internetové diskuse nečtu... Tohle je věc Růži, on si vybere hráče, které chce mít. Někoho osloví, někoho ne. Řeknu to takhle – já bych na šampionát jel, i pokud by byl v nominaci také Hašan. Můj postoj by to vůbec nezměnilo. Já jsem se prostě rozhodnul, že ještě mám chuť a sílu reprezentovat a bylo mi jedno, jací další hráči budou v kádru. V tu chvíli jsem tohle nerozebíral.“
Neřekl byste si – s Haškem do toho nejdu?
„Určitě ne, nejsem takový člověk. Za mou kariéru jsem měl problémy jenom s lidmi, které bych napočítal na dvou prstech jedné ruky. (usměje se) A ten počet už nechci rozšiřovat. Pro mě by to opravdu nebyl problém.“
Ale neříkejte, že pro vás není lepší, že máte pocit jasné jedničky. Takhle byste mohl mít pocit, že mnohem zkušenější Hašek čeká na vaše zaváhání.
„Na zaváhání čeká každý a vždycky. Podívejte na mě, já jsem vlastně předtím čekal na něčí zaváhání celou kariéru. Beru to tak, že tam jedeme uhrát výsledek. A jestli odchytá poslední zápas já, nebo Ondra Pavelec, nebo Hašan, je jedno. Reprezentaci prostě beru trošku jinak než klub... Tam si nejezdím žehlit svoje osobní ego. Reprezentuju, aby se uspělo.“
V Turíně to však příliš neklapalo. Dopředu nebylo jasné, jestli jste jedničkou vy, nebo Hašek.
„Tam těch okolností bylo víc, nešlo jenom o tohle. Nebyl ani tak problém v tom, že jsme tam byli spolu, v tu dobu jsme byli dost staří na to, že bychom se s tím měli vyrovnat. I když je pravda, že já jsem se s tím nevyrovnal tak, jak jsem si představoval. Nechytal jsem tak, jak bych měl.“
Je pro vás tentokrát lepší, že víte, na čem jste? Trenér vám bezmezně věří?
„Pro mě je to dobré, důvěra trenéra mě moc těší. Ale člověk se dostane v kariéře do různých situací. I kdyby to tak nebylo, moje rozhodnutí reprezentovat by to nezměnilo.“
