Slavia si spravila chuť na Boleslavi

Závěrečná siréna odtroubila konec. Přivítaly ho oba týmy. Domácí vysvobodil ze zoufalé snahy protlačit puk podruhé do branky. Muselo je sžírat, co všechno nedali. Pochodovali do šatny a ještě kroutili hlavami. To slávistům se zase obrovsky ulevilo. Zastavili sérii porážek na čísle šest. Po víc jak měsíci si připomněli pocit vítězů.

Souhrn 29. kola>>>

Sledovali jsme online>>>

Bednář: Přesně tohle jsme potřebovali>>>

„Jsem rád, že to kluci zvládli, chtěl bych jim za výkon poděkovat,“ prohlásil kouč Vladimír Růžička. Chvilku od střídačky sledoval oslavu svých svěřenců s fanoušky, pak zamířil ke kabině. I on musel být vyčerpaný. Na zápas se chvílemi nedalo dívat. Ale sebral obrovskou porci sil.

„Nebylo to jednoduché, Boleslav je hodně bojovné mužstvo,“ potvrdil Růžička. „Ve středu jsme navíc hráli těžké utkání, po kterém přišlo velké zklamání. O to víc to tentokrát bylo těžší.“

Jak vypadá taková slávistická těžkost? Třeba tak, že hned ve druhé minutě necháte volného hráče před svým gólmanem a rázem prohráváte. Tak, že hokejisty nováčka pustíte minimálně do tří obrovských šancí. A sami tři podobné zahodíte. Pohoda se zkrátka ještě nedostavila.

Na čem však může mistr stavět, to je třeba zlepšená disciplína. Právě na ni Růžička po předchozích ztrátách hodně upozorňoval. Jistě, rozhodčí Pešina včera pár hraničních zákroků v první třetině hostům odpustil. Ale i kdyby. Dva tresty za šedesát minut, to je perfektní vizitka.

Zároveň tým využil tři ze šesti přesilovek. Zkušeně, lehce. Přihrávka, přihrávka, rána. Co chtít víc…

„Dali nám všechny góly v jejich přesilovkách, jinak nechci říkat, že byli neškodní, ale při hře pět na pět jsme možná byli i lepší,“ klopil hlavu Aleš Padělek, domácí útočník. „My jsme to tam stříleli ze všeho možnýho, ale nedali jsme nic. Ani velké šance.“

Ano, bylo jich pár. Na obou stranách. Duel byl ale jinak spíš hlavně o tom, kdo bude víc nudit a předvede zoufalejší útočnou snahu. Slavia chvílemi třeba ani nenapadala. Její hráči to zapíchli ve středním pásmu a čekali. Nenápaditého soupeře pak vyháněli na mantinely.

Většinou úspěšně, je třeba říct. Takticky bez výhrad. Ale kdo se na to má dívat…

„Nebyl to moc pohledný zápas. Ale my jsme takový potřebovali, vydřeli jsme tři body. Ty by mohly být dobré k tomu, aby se mužstvo zvedlo a začalo znova hrát hokej, jaký hrálo v první čtvrtině soutěže,“ říkal Jaroslav Bednář, útočník Slavie. „Sice nám asi čtyřikrát jeli sami na Dominika, na to se ale naší v současné krizi nemůžeme dívat. Hlavní je výsledek.“

Když už byla řeč o Dominikovi… V brance hostů nastoupil právě Dominik Furch. Adam Svoboda si po nepovedeném vystoupení proti Curychu i předchozích extraligových nezdarech potřeboval orazit. A osmnáctiletý talent jej nahradil solidně. Nenechal se převapit.

Zákrok večera však předvedl mladoboleslavský Filip Šindelář. V pětačtyřicáté minutě famózně vychytal Bednáře. Skočil od jedné tyčky ke druhé a střelu, která mířila do zdánlivě prázdné branky, ukradl do lapačky. Krása!

Jestli tohle Šindelář předvádí i na trénincích, to se pak člověk nesmí divit, že si jeho spoluhráči nevěří v zakončení a nejsou schopní proměnit ani samostatný únik…