Plzeňský Bomersback: Hrát se Strakou je čest

Plzeňský Mark Bomersback
Plzeňský Mark Bomersback•Zdroj: Michal Beránek (Sport)
František Suchan
Ročník 09/10
Začít diskusi (0)

Jako teenager naháněl po loukách rodné Alberty dobytek. Na koni, s kloboukem. Teď kovboj Mark Bomersback krouží kolem hokejových branek. Vůdce letošní kanadské revoluce v extralize a plzeňský bombarďák vypráví o tom, jaké to je pro chlapíka z ciziny žít v Česku.

Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně

Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás

Vyhrnul se z plzeňské šatny. „Čau,“ prohodil. S úsměvem, jako vždycky.

Extraligoví protihráči ho tak asi neznají. Na ledě je Bomersback pravý Kanaďan – zarputilý, přímočarý, neústupný. Ale v civilu sympaťák k pohledání.

Budějovice nájezdy neumí, Plzeň slaví další výhru »

„Prozím. Jak se maš. Dobrý. A pak taky pár neslušných slovíček,“ odhaluje zbytek své české slovní zásoby.

„Musím říct, že bych rád uměl víc, bylo to tady pak pro mě jednodušší,“ přiznává. Body ale usilovně sbírá i s limitovanou schopností komunikace.

Někteří vaši krajané nemají o Česku žádné ponětí. Jak jste na tom byl vy, než jste sem vyrazil hrát?
„Něco jsem věděl, já už tady totiž předtím jednou byl. Když mi bylo čtrnáct, byli jsme tu na dva týdny s kanadským letním týmem. Bydleli jsme v Mostě. Nebylo to tam špatné, ale moc se mi to nelíbilo. To ale neplatí o Plzni, ta je od první chvíle úžasná. Hezké město, lidé jsou přátelští a já si nemám na co stěžovat.“

A chtělo se vám sem po předchozí zkušenosti? Most totiž není zrovna nejreprezentativnější část země.
(usměje se) „Jo, přesně to jsem taky slyšel. Ale Plzeň je prostě skvělá. Můj agent mi hned říkal, že to je moc hezké město, jedno z těch větších.“

Což neznamená to samé, jako větší město v Kanadě, že?
„To je pravda. Jak je vlastně Plzeň velká?“

Má skoro 200 tisíc obyvatel.
„Tak vidíte, doma jsem žil ve dvoumilionovém Calgary. To je, pravda, trochu rozdíl. Ale tady mi to přitom připadá docela velké.“

Počítám, že i přes agentovo ujištění jste na internetu zjišťoval, do čeho jdete. Bylo to tak?
„Jistě. Ale šlo spíš o hokejové věci. Mrknul jsem, jestli tu nehraje někdo, s kým se znám. Věděl jsem, že tým vede Marty (Straka), že vstoupil do klubu a tím ho v podstatě zachránil. Slyšel jsem o něm jenom samé dobré věci. A jak jsem se mohl sám přesvědčit, jsou pravdivé. Je to skvělý kluk.“

Neberte si to špatně, ale uvědomil jste si, že v zámoří byste si s hráči jako Straka, Hašek nebo Reichel na jedné úrovni nezahrál.
„V pohodě, já si to uvědomuju. Někdy si sednu a říkám si, že to je ohromné. Vyrůstal jsem sledováním těch kluků v televizi a teď hraju s nimi nebo proti nim. Je to pro mě trochu neskutečné, nebojím se říct čest.“

Stále držíte rekord v juniorské soutěži AJHL v celkovém počtu bodů. Jak je možné, že jste alespoň nenakouknul do NHL?
(usměje se) „Víte, někdy to je celé o tom, že jste ve správný čas na správném místě. Juniorská liga je něco úplně jiného než profesionální hokej. To, že jsem tam po sobě něco zanechal, je hezký úspěch, ale bylo potřeba udělat krok dopředu. Je těžké to vysvětlit… Já se prostě snažím neustále tvrdě pracovat. Kdo ví, kam se ještě můžu dostat.“

V sobotní příloze OVERTIME dále najdete:
- celý rozhovor s Markem Bomersbackem
- velké téma Sportovní dřina po česku - lenivost se nedaří vymést
+ Bauer: Trénink není šourání
+ Petržela: Jsme moc pohodlný národ
- Aktivní sport: Pravidla mazání
Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů