Kouč Moták o zlaté sezoně s Třincem. Co říkal na buzerantský hokej?
Jeho jméno se v třinecké Werk Areně bouřlivě skandovalo dvakrát. Na konci základní části, když se fandové po sérii výsledkových nezdarů dožadovali jeho odstoupení. „MO-TAK-VEN! MO-TAK-VEN!“ A na konci play off. Když nad hlavu zvedal Masarykův pohár. „ZDÉÉÉNĚK MO-TÁK.“ Zkušený kouč, který se na prahu 59. roku dočkal mistrovského titulu s třineckými Oceláři, bral obě situace s nadhledem. A pokorou. Protože takový už je jeho styl.
Společně s Vladimírem Országhem převzali tým trojnásobných šampionů po Václavu Varaďovi, Markovi Zadinovi a Aleši Krátoškovi. S jasným cílem: udržet Oceláře na zlaté stezce. Těžká jamka, jak ostravský rodák s oblibou říká. Nebyl to sice hole in one, sem tam s kolegy lovili míček z hustého roští. Ale jamku dali. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz se Zdeněk Moták k náročné sezoně vrací. Křičel na hráče? Pouštěl jim v kabině opery? Jak vnímá řeči o buzerantském hokeji? A co ho v Třinci překvapilo ze všeho nejvíc?
Vytrhuji vás z víru mistrovských oslav?
„Kdepak. Vždyť já už jsem starý člověk, nevydržím tolik.“ (usmívá se)
Po finále jste říkal, že získat pohár bylo těžké „jak sviňa.“ Platí to i pro oslavy?
„Taky. Ale oslavy jsou radostně těžké. (usmívá se) Je fajn, když uspějete, ale už nestačím takhle tančit a oslavovat. Opravdu to bylo velké psychické i fyzické vypětí a to se na vás podepíše.“
Po takové misi se obvykle říká, že člověku spadl kámen ze srdce. Pociťoval jste něco takového?
„Průběh celé sezony byl poměrně dost těžký a složitý, ale o kameni nebo balvanu padlém ze srdce bych nemluvil. Celou sezonu jsem se s kolegy snažil pracovat, co nejlépe. Play off, které jsme odehráli, byl výplod spolupráce s mužstvem. Jsem rád, že jsme v tom byli kvalitní. Že jsme uspěli a titul potvrdili.“
Co bylo nejtěžší a nejsložitější?
