Sám ještě pořádně neví. Martin Straka sice už hraje přípravu, ale dál váhá, jestli se naplno pustit i do sezony. Jak zní názor z mistrovského týmu? Jednoznačný. Ať se kapitán a 41letá ikona plzeňského klubu kouká rozhoupat k pokračování kariéry. „Martina potřebujeme,“ tvrdí jasně kouč Milan Razým.
Lámete svého nejdůležitějšího hráče, aby nestrašil s věšením bruslí na hřebík?
(usměje se) „Osobně jsem mu popřál k narozeninám, které nedávno měl, s tím, že mu přeju všechno nejlepší a ať si už vezme bílý dres, aby se nám zase zařadil do sestavy. Martin sice říká, že se bojí, aby nebyl katastrofický, ale to by podle mě nebyl ani v padesáti. Jeho herní projev i bruslení jsou pořád stejné.“
Jeho úloha v týmu by se v případě pokračování neměnila, že?
„Samozřejmě, že ne. Pro nás je alfa a omega, jestli Martin nastoupí, takového hráče nelze nahradit. Zvlášť pro nás ještě po odchodu Honzy Kováře nebo předtím Milana Gulaše a dalších. Zmizelo nám s nimi spoustu branek, Martinův příspěvek potřebujeme. Nehledě na to, že hokejistů jako on na českých stadionech moc neuvidíte, ne-li žádného. Byla by škoda pro celý náš hokej i pro fanoušky, kdyby měl Martin skončit. Přeju mu, ať je zdravý, ať má ze své hry radost, protože pak ji budeme mít i my všichni.“
Budete mu naslouchat, když si sám rozhodne kdy a za jakých okolností chce nastoupit?
„Jistě, na to má plné právo. Je hráč, ale i generální manažer, takže v jednom směru je to i můj nadřízený. (usmívá se) Martin se sám rozhodne, řekne si, co chce.“
Očima Tomáše Vlasáka: |
„Každý ví, že je diametrální rozdíl, mít nebo nemít Martina v týmu. Rozhodnutí si musí udělat on sám, ale my hráči i všichni okolo víme, že když bude na ledě a v kabině, bude naše mužstvo vypadat úplně jinak, než když tam nebude. Jeho přínos je neocenitelný. Sám moc dobře znám ten pocit, kdy se probudím a cítím celé tělo, chápu, proč se rozhoduje, ale všichni si přejeme, aby si ještě jeden rok s námi přidal. i když v tom případě by i tak určitě byl poslední v jeho kariéře. Nicméně všichni si zhluboka oddychneme, když se rozhodne pokračovat. Sám do něj ale nijak nešiju, ani jsme o jeho plánech nemluvili. Vím, že nemá cenu někoho přemlouvat, když sám nebude mít chuť, ale přeju si, aby Martin pokračoval, a věřím, že to tak dopadne.“ |