Doufám, že z Miloše Říhy u piva něco vytáhnu, plánuje Venera
Vrací se na místo činu. Hokejový kouč Zdeněk Venera si pro svůj dnešní křest u pardubického týmu nemohl vybrat těžší místo než na stadionu brněnské Komety. Tam, kde uplynulé dvě sezony pracoval. V první sezoně skvěle, jeho tým hrál finále právě proti Pardubicím. Naposledy už to tak slavné nebylo, 56letý trenér se nedočkal konce sezony…
Sledujete dál Kometu?
„Určitě ano. Vždycky mě zajímají týmy, ve kterých jsem působil a hráči, s kterými jsem spolupracoval. V mém případě Zlín, Karlovy Vary, teď Kometa… Mým úkolem ale není ohlížet se zpátky, řeším jen budoucnost, tudíž Pardubice. Chci odehrát slušný zápas a pokud možno zabodovat.“
Znamenalo by vítězství jistou satisfakci?
„Já se vážně snažím na Kometu nemyslet, co bylo, to bylo. Nemá cenu to řešit. Beru to tak, že ve hře jsou tři body.“
Je to tedy celé úplně za vámi?
„V Brně bylo dobře, ale je to pryč.“
Brněnští a pardubičtí příznivci jsou nároční, hokej je pro ně zásadní věc. Je to i pro vás specifické, že jste vedl či vedete kluby s tak silným diváckým zázemím?
„Považuju si toho. V obou městech chodí plná hala, na obou místech obrovská hokejová tradice. Na jednu stranu je to velký závazek, ocitáte se pod jistou veřejnou kontrolou. Na tu druhou, trenérovi i hráčům to dává pocit, že dělá práci, o kterou je zájem. To člověka těší, je to smyslem jeho počínání. Nemělo by smysl dělat práci, která nikoho nezajímá.“
Pardubice trápí finanční potíže, tíží ji nájemné v aréně, minulou sezonu prodělal 20 milionů. Doléhá to na kabinu?
„Věřím, že ne. Úplně bez problémů to není nikde v extralize, s penězi se zápasí všude. Panuje tu normální stav jako jinde. Já to opravdu neřeším. To spíš obdivuju, jak tu na každém kroku a dennodenně potkávám velké klubové legendy. Pro mě osobně je čest spolupracovat s lidmi jako je Vláďa Martinec nebo Bouhouš Šťastný. Hrozně těžko se mi proti nim hrálo, jako obránci se mě blbě honili… (usmívá se) Občas se na tréninku zastaví i Miloš Říha, viděl jsem tu Pepu Palečka, Otu Janeckého. Co jméno, to pojem. Cením si toho, že jsem toho všeho součástí.“
Po ruce máte asistenta Miloše Říhu mladšího. Jaký je to parťák?
„Pamatuju ho ještě jako malé děcko. Miloš ve velké trenéřině začíná, proti mně má víc elánu a různých poznatků (usmívá se). To ale vychází z toho, že je úplně jiná generace. Já mu zase nabízím jisté zkušenosti. Věřím, že nám to bude fungovat. Samozřejmě, že na všechno nemáme stejný názor, to by ale ani nebylo normální. Naši práci budou hodnotit až výsledky.“
Konzultujete svoji práci i s Říhou starším, jenž má blízko k dění v klubu?
„Budu úplně upřímný, domlouvali jsme se, že zajdeme na pivo, ale ještě jsme se nestrefili na volný termín. Když má čas on, nemám ho já. Zatím nám to nevyšlo. Ale doufám, že na pivo zajdeme a že z něj ještě něco vytáhnu.“
