Slýchával: Jsi blázen, proč pořád vsázíš na toho Furcha? Je to snad tvůj syn, nebo co? Slávistický kouč Vladimír Růžička se ale nenechal zviklat. Stál si za svým, což se vyplatilo. Z vystresovaného mladíka je nejlepší brankář ligy. „Vždycky jsem mu věřil,“ říká. Celkově může být spokojený, pražský tým ještě neprohrál a vévodí soutěži.
Soupeře Slavia podle očekávání neválcuje ofenzivní smrští. Ale propracovanou obrannou hrou, skrz kterou se dá těžko prokousat. „Takhle potřebujeme hrát. Víme, že nám to může přinést úspěch,“ vysvětluje trenér, sám bývalý útočný démon.
Slavii leckdo tipoval jako tajného favorita na titul. Úvod ukázal, že to tak může být. Nebo ne?
„Daří se nám vyhrávat o gól, ale stejně tak jsme to takhle těsně mohli prohrát. Je to hrozně vyrovnané. Máme štěstí, ale je vidět i to, že si tým věří, že může takhle vyhrávat.“
Stylem: nic nedostat a věřit, že stačí na výhru jeden dva góly...
„To už víme od minulé sezony. Nemáme hokejisty, kteří budou sázet haldy branek. To je realita.“
Je to pro vás, bývalou útočnou legendu, bolestivé zjištění?
„Pro diváka je určitě super, když to skončí 6:5. Ale zase na druhou stranu je třeba si uvědomit, že všechny týmy, které v dnešním hokeji chtějí být úspěšné a vyhrávají tituly, musí hrát dobře vzadu. Není to o tom, že někomu nasypou osm gólů a věří, že vyhrajou 8:6. To se povede jednou za čas, ale dnes jsou brankáři i obránci na vysoké úrovni, celkově se to změnilo.“
Takže jeden z nejlepších útočníků československé historie je teď mistrem na účinný defenzivní systém.
„Je pravda, že my s Ondrou (Weissmannem, asistentem kouče) pocházíme z Litvínova, kde se jenom útočilo, obrana nebyla braná moc vážně. Vždycky se dávalo hodně branek, lidé si přišli na své, ale když šlo do tuhého, dojeli jsme na to. A právě kvůli tomu, že jsme neměli tak dobrou defenzivu, jsme nikdy v této době nevyhráli titul. Pamatuju si, že nejlepší zápasy ligy byly s Košicemi, kdy to končilo třeba 9:5. Jenže doba je jiná.“
Věříte, že i tím aktuálním způsobem, jakým hrajete, nalákáte do O2 Areny dost fanoušků?
„V Praze je to složité. Konkurence sportů je obrovská, k tomu přibyla i KHL. A navíc tady fanoušci chodí na hokej až později. Bohužel to tak je.“
Ani výhry 10:0 by je tedy nenalákaly?
„Myslím, že v téhle fázi sezony ne. Lidé si tu cestu najdou, ale později.“
Všichni hráči přesně dodržují herní systém, do obrany se poctivě vrací i Jaroslav Bednář, jinak hlavní útočný klenot. Bylo těžké ho k tomu přesvědčit?
„Není jednoduché ho udržet. Ale on je natolik zkušený, že vidí, jak je tým poskládaný, navíc sám chce vyhrávat. Takže akceptoval všechno, co jsme si řekli, i když jsou každopádně věci, které my jako trenéři respektujeme a dáváme mu v určitých ohledech volnost. Víme, že góly dát umí, takže je blbost ho nutit jenom jezdit vzadu a odpalovat puky. Ale jinak ten systém přijal, sám říkal, že je to stejné ve Švýcarsku. Kdo nemá propracovanou taktiku, v současné době nemůže uspět. To je všude na světě. To jenom u nás v Česku si někteří hráči myslí, že budou hrát jinak. Ale to nejde. Když si dva útočníci dělají, co chtějí, žádný systém nemůže fungovat. Ale jsem rád, že tohle ve Slavii kluci chápou. Vidí, že v minulé sezoně ten náš způsob přinesl úspěch. a věří mu. Což je důležité.“
Vy jste vždycky chtěl vsázet na gólmana Dominika Furcha, jenž chytal už v sedmnácti letech. Přitom jeho začátky byly strastiplné, nikdy jste o něm nezačal pochybovat?
„Ne, nikdy. (důrazně) Věřil jsem mu. Kolikrát to bylo složité, protože pozice brankáře je specifická, zvlášť u mladého hráče. Stalo se, že jsme párkrát prohráli a bylo vidět, že je pod tlakem. Já také, ale to mi bylo jedno, zajímal jsem se o něj. Takže abych ho jako mladíka hokejově nezabil, někdy jsem zvolil i jiné řešení.“
Třeba jste ho poslal vyzrát do první ligy.
„V jednu chvíli jsme byli ve složité situaci, takže jsem dal prostor zkušenějším, ale pořád jsem věděl, že jeho čas přijde, věřil jsem mu. Šel jsem si za svým.“
A leckdy jste si kvůli tomu vyslechl dost kritiky.
„Kolikrát mi nadávali, proč ho furt cpu do branky, že je jako můj syn. Ale na to se nedá koukat, na podobné věci jsem zvyklý. Takových rozhodnutí se nebojím, když chci vsadit na nějakého hráče, udělám to. Ať si každý říká, co chce. Dominika znám dlouho, vždycky jsem věděl, že je to v něm. A teď to všem jasně ukazuje.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
