Můj nejtrapnější gól, smál se Kováčik. Slováci posunuli Brno k mečbolu
Slovenská enkláva v barvách Komety podtrhla obětavý výkon Brňanů a posunula tým k mečbolu v semifinále proti Spartě. Jozef Kováčik jako jediný dokázal proměnit nájezd, Marek Čiliak všechny tři sparťanské pokusy vychytal. Pro Kováčika už je to druhý vítězný zásah v Praze, kde svému týmu vystřelil obě výhry.
Letošní extraligový debutant Čiliak čelil v play off svým prvním nájezdům a vedl si v nich bravurně. Pechovi v první sérii puk vypíchnul, Buchtelemu nastavil na střelu chránič a stejně tak vychytal na závěr i Hlinku. Pak mohla propuknout brněnská radost.
„Střelce jsem si nijak nemapoval, ani jsem se na ně nedíval. Stoupnul jsem si tam, vyjel jsem a snažil se to ustát,“ popsal svoji strategii kliďas Čiliak. „U Pecha jsem si myslel, že bude dělat kličku, tak jsem se mu do ní chtěl trefit. To se podařilo,“ hodnotil se.
Nejblíž gólu byl z jeho pohledu z branky Buchtele ve druhé sérii. „Nebo to byl ten třetí? (Hlinka) Možná ten, stačilo, kdyby mi to proletělo pod rukou. Naštěstí mě trefil,“ oddechl si hrdina zápasu s maskou.
Jestli se u něho dá mluvit o dávce štěstí, tak Kováčik při svém gólu ho měl rovnou vagón. Zakončil trochu kostrbatě, Pöpperleho ve sparťanské kleci se mu rozkývat nepodařilo, mezi betony se mu taky nedostal. Tak puk šťouchnul směrem skrz gólmana a čekal, co z toho bude.
Rozhodčí v první chvíli rozpažil a Kováčik už ujížděl ke své střídačce. Načež další ze sudích ukázal gól a slovenský bek se začal radovat.
„Nebudu lhát, puk jsem neviděl. Naštěstí to rozhodčí viděli. Byl to jejich nejlepší výkon nejen v play off, ale v celé sezoně,“ chválil Kováčik. „Myslel jsem, že gólman má puk na ruce. On si to asi myslel taky, asi udělal pohyb a puk mu přepadl do branky. Z mé strany to byl asi nejtrapnější, gól, ale je tam a platí. Zase nás trochu přiblížil finále,“ říkal.
Vítězství Komety přišlo po zápase, který byl daleko klidnější než některé předchozí v semifinále. Žádná mely, žádné oplácení, divoké protesty, klid byl na ledě a vesměs i v hledišti.
„Emoce nebo i další věci k hokeji patří. Noviny taky některé věci nafouknou. Hraje se o hodně, jde o pohár, o prestiž. Každý dělá maximum. Dneska to bylo fajn, dobrý zápas, nebylo tam nic špinavého při dohrávání. Celkem fair play,“ souhlasil Kováčik.
A taky se hrálo za vytrvalé převahy domácích Pražanů. To ani Kováčik nezastíral. Ale podle něho měla Kometa defenzívu pod kontrolou.
„Možná ne celý zápas, ale osmdesát devadesát procent ano. Hokej je o přečíslení, o chybičkách, z toho vznikají šance. Vytvořili si je, možná opticky byli lepší oni, tlačili se do nás, byli doma, diváci je hnali. Zatlačili nás, vesměs po rozích. Ale vítězství bereme my,“ připomínal Kováčik.
Všichni Brňané si pořádně mákli a jejich nejvytíženějším mužem byl určitě Čiliak. Ani to, že musel sparťanské převaze čelit ne šedesát, ale rovnou osmdesát minut, ho z míry nevyvádělo.
„Je to lepší, když jsem v zápřahu. Nečekali jsme, že je tady přestřílíme, bránili jsme dobře. Pořád jsem čekal, kdy už dáme gól. Tak to nakonec bylo až na penalty,“ krčil rameny brankář.
