Rozjásaný Johnson o gólu v poslední vteřině: Jasně, že jsem věřil!
Na světelné tabuli už svítily samé nuly. Přesto plzeňský stadion bouřil, doufal, že gól bude platit. Platil! Domácí hrdina Nicholas Johnson srovnal proti Karlovým Varům povedenou ranou při přesilovce v čase 59:59! „Jasně, že jsem věřil, že vyrovnáme,“ smál se po zápase americký bojovník. Jeho tým válí, vyhrál poosmé z posledních devíti partií.
Soupeř ho nechal trestuhodně nepokrytého před brankou. On těžkou střelu v pokleku zvládl skvěle a rozjásal domácí fanoušky. „Byl to určitě speciální moment,“ říkal 28letý Johnson. Sedl si za stůl a nejdříve prohodil pár slov v češtině. „Rozumim“ zahalekal. Potom ale o nevídaném momentu vykládal už v angličtině.
Skutečně jste věřili, že ještě srovnáte?
„No jasně, člověk musí věřit neustále! Jinak by gól nikdy nedal… Ale byla to pravda, věřil jsem. Měli jsme na ledě šest chlapů, oni jenom čtyři. Dobře jsme to sehráli, snažil jsem se najít volné místo. A vyšlo to!“
Byl jste si jistý, že gól bude platit?
„Zezačátku ne, ale když jsem dorazil zpátky na střídačku, kluci mi říkali, že to bylo ještě v čase. Takže v tu chvíli už jsem byl přesvědčený, že to bude OK.“
Vybavujete si, že jste někdy dal podobný gól?
„Nemyslím si. Možná někdy takhle v poslední vteřině jsem dal gól třeba na 5:2. Ale ne takhle vyrovnávací. Takže to bylo hodně speciálního.“
V průběhu třetí třetiny jste vyfasoval za protesty osobní trest. Co jste řekl rozhodčímu?
(usměje se) „Jsem speciálně šťastný, že jsem nakonec ten gól dal. Protože deset minut jsem nemohl hrát. Takže o to jsem s výsledkem spokojenější!“
Vnímáte, že po tomhle průběhu jsou tyhle dva body důležitější?
„Vedli jsme 2:0, škoda, že jsme to ztratili. Máme pořád na čem pracovat. Ale dva body jsou dva body, navíc v téhle vyrovnané lize. Je to pořád vítězství. Možná máme v poslední době pár ošklivých vítězství, ale pořád se to počítá.“ (usměje se)
