Jako kluk mu „ometal“ tyčky, teď proti sobě chytají v extralize
Stále je to pro něj jeden z nejsilnějších hokejových zážitků. Když Šimon Hrubec (23 let), ještě jako dítě školou povinné, zametal během přestávek v Českých Budějovicích led, dal se s ním brankář do řeči. „Hele, nechej mi ten sníh u tyček, mám to jako rituál,“ vzpomíná Hrubec. „Já byl vykulený, opravdový ligový brankář a baví se se mnou! Byl to pro mě zážitek.“ Tím gólmanem byl Adam Svoboda (37 let). Ve středu by se v předehrávce 50. kola Tipsport extraligy (18.15 hodin) mohli postavit proti sobě. Hrubec v dresu vedoucího Třince, Svoboda s čerstvě sešitou rukou v sešívaných barvách Slavie Praha.
Hrubec si své první setkání se Svobodou stále vybavuje živě. „O první pauze uklízím sníh kolem brány a gólman mi říká – ať mu jej tam u tyček nechám. A ještě dodal – snad chápeš, ne?“ Hrubec si málem ukýval hlavu. „Jo jo, já jsem taky brankář, víš…“ Svoboda se usmál: „To vidím, vždyť máš brankářský brusle.“
Pro kluka ze sedmé třídy zážitek. Tím se Hrubec netají. „Další pauzy už jsem jej nechal v klidu, aby se mohl koncentrovat.“ Při posledním úklidu ovšem ještě sebral odvahu a zeptal se Svobody, jestli by pro něj neměl hokejku. „Jeho odpověď si pamatuju dodneška: ‚Hele, nemám. Jsem rád, že mám s čím chytat,‘“ usmívá se Hrubec.
Stejně intenzivně o pár let později prožíval chvíli, kdy si proti Svobodovi poprvé v elitní soutěži sám zachytal. To už byl Hrubec v Třinci a hrálo se v Plzni (sezona 2012/13). „Ty jo! Já mu odhrnoval sníh od tyček, nebo spíš přihrnoval k tyčkám, a teď v lize stojíme proti sobě. To byl taky zážitek.“ Oceláři tehdy vyhráli 3:2 v prodloužení.
Pak už se Hrubec proti Svobodovi postavil až v této sezoně. Dvakrát v Třinci (4:0 a 5:2) a jednou v Praze (Oceláři vyhráli 6:2). Pokud se bude slávistický brankář cítit po nešťastném zranění (brusle mu při závaru před bránou prořízla zápěstí) z nedělního kola v pořádku, mohli by se ve středu v Praze potkat znovu.
„Ježiš, to Ádovo zranění jsem viděl a zatrnulo mi,“ nezastírá Hrubec. „Chtěl jsem mu psát, dát vědět, ať se drží. Pak jsem si uvědomil, že proti Slavii ve středu hrajeme, tak mu to můžu říct do očí. Je dobře, že to není nic vážného.“
Sám před zápasem spíš společně se spoluhráči řeší dvě prohry v řadě za sebou (doma s Boleslaví 2:5 a v Karlových Varech 3:5). Aby Oceláři zůstali dva zápasy v řadě za sebou bez bodu, to se jim v aktuální sezoně ještě nestalo. „Tři porážky v řadě si dovolit nemůžeme,“ hlásí Hrubec. „Hlavně musíme dodržovat, co říká trenér. Nesnažit se hned všechno urvat góly. Je třeba bránit, šance přijdou.“
