Brankář Pöpperle o zákroku snů: Prostě jsem sebou mrsknul
Návrat formy může po nedělním večeru hlásit sparťanský hokejový brankář Tomáš Pöpperle. K triumfu nad Mladou Boleslaví 4:3 pomohl čtyřiadvaceti zákroky a dva z nich byly opravdu mimořádně podařené. Zkušený gólman věří, že mu skončilo černé období.
Šedesát minut jste odchytal poprvé od 23. října. Jak jste se před utkáním cítil?
„Hodně jsem teď trénoval a cítil jsem se dobře. Takže jsem se těšil. Původně jsem tedy chytat neměl, ale Honza (Lukáš) onemocněl a naskočil jsem já. Nebyl to žádný problém.“
Jak důležitou psychickou vzpruhou pro vás je vítězství?
„Pomůže mi to, určitě. Kdybychom zase prohráli, tak se v tom člověk třeba zase začne babrat a takhle je to o moc lepší. Je to dobré vítězství pro mě i pro tým.“
Jak jste snášel, když přednost dostával Jan Lukáš?
„Moc jsem to neřešil, Honza byl opravdu dobrý a zasloužil si tu důvěru. Já jsem trénoval, připravoval se a věděl, že šance zase přijde. Nijak jinak jsem o té situaci nepřemýšlel, on chytal výborně.“
Pochyby o sobě samém jste si do hlavy nepustil?
„Ne, to vůbec. Věděl jsem, že se to zase srovná a bude to lepší. Nepřipouštěl jsem si nic takového.“
V zápase jste předvedl dva mimořádné zákroky. První hokejkou proti dorážce Tomáše Hyky, jak se to seběhlo?
„Je to o štěstí. To ani není moc zákrok. On mi prostě trefil hokejku. Je to trochu instinkt, já jsem tam sebou tak mrsknul a chytil jsem to. Pořádně jsem si to prohlídl až na kostce nad ledem, vypadá to hezky, ale velké zásluhy na tom člověk nemá.“
Náhoda asi nebyl zlikvidovaný únik Richarda Jarůška.
„On mi tam hodil ramena, ale já jsem mu neodjel, zůstal tam alespoň nohou. Jak se dostal blízko, tak už neměl čas puk zvednout a bylo potřeba tam hlavně ten beton udržet. Naštěstí mě zatlačil až ve chvíli, kdy ten puk byl pryč.“
Naopak problémy jste měl se zdánlivě lehkou střelou v první třetině. Co se dělo?
„Skákalo mi to tam hezky… Byl to takový hopík a naštěstí tam nebyl nikdo na dorážku. Já jsem se to snažil chytit lapačkou, ale před ní se to odrazilo a asi to vypadalo divně. Ale těžko se s tím něco vymýšlí.“
Kritický pro vás byl i začátek třetí třetiny, kdy jste za 99 sekund ztratili vedení 2:1 a prohrávali 2:3. Co se stalo?
„Asi jsme ještě byli v kabině. Nebylo to nic pěkného, ale naštěstí jsme to rychle vyrovnali a nakonec dokázali vyhrát. Ale ta odpověď byla opravdu důležitá, nebylo by to jinak moc dobré.“
