Kubalík o bratrovi v Chicagu i dřině ve Švýcarsku: Roční výpadek? Na hlavu
Stačil špatný pohyb a noha vypnula. Jako by ji neměl. Tomáš Kubalík ztratil kvůli pochroumanému nervu v koleni celou uplynulou sezonu. „Bylo to na hlavu, to si nebudeme nalhávat,“ líčí starší bratr střelce Dominika z Chicaga. „Samozřejmě, jsou horší věci, ale dlouho se nevědělo, co mi vůbec je.“ Teď už je Kubalík zpátky. Po měsíční štaci v Karlových Varech pomáhá v extralize v boji o záchranu Vítkovicím.
Operace, rehabilitace, dřina ve Švýcarsku a návrat do Tipsport extraligy. Tomáš Kubalík má za sebou hodně perný rok. Že by o hokej ale úplně přišel, to si nepřipouštěl ani na chvíli. Koleno si poranil v závěru základní části 2017/18. S bolestmi pak za Plzeň odehrál ještě pět zápasů v play off, pak už to nešlo.
„Hráli jsme se Zlínem, dostal jsem sekeru ze strany do kolena,“ líčí 29letý útočník. „Je tam kost, fibula, kolem ní se otáčí nerv, vede až do kotníku. Nerv jsem měl pohmožděný, byl jakoby utlačený, nevyživoval se, jak měl. Při každém pohybu do strany noha vypnula. Vůbec jsem ji necítil.“
V civilu a při normálním pohybu přitom žádné problémy neměl. „Když jsem chodil, šlapal na kole, tak mi to nevadilo vůbec. Jen při pohybu do strany, když člověk udělá na ledě bognu nebo překládačku, mi noha vypnula. Byly tam kalcifikace (ukládání vápníku do tkání), které tlačily na nerv.“
Problém byl, že lékaři se dlouho nemohli shodnout, jak zranění vlastně léčit. „Marodil jsem a nevědělo se, co mi vůbec je,“ přitakává Kubalík. „Navštívil jsem asi pět doktorů, konzultoval to s nimi. Jeden řekl operace, druhý by počkal... Nevěděl jsem, co a jak. Když máte urvaný meniskus, tak vám ho vyndají nebo přišijí, ale tady se do toho nikomu nechtělo. Ani rezonance nic neukázala, byl jsem asi na třech. Musel jsem jen čekat, co bude. Když se to ale pořád nelepšilo, byla operace jediné řešení. Abych se ještě mohl zkusit vrátit k vrcholovému hokeji.“
Na operaci šel před rokem. „Naštěstí, říkal mi pak doktor,“ popisuje. „Bylo tam prý toho hodně, co bylo třeba spravovat. Hned po operaci jsem začal s rehabilitacemi, všechno klaplo, věnoval jsem se tomu dost. Pak jsem v létě hodně trénoval, noha drží. Jsem šťastný a zpátky.“
Dřina ve Švýcarsku
Na návratu pracoval i ve Švýcarsku. Díky bratrovi Dominikovi se dohodl na tréninku a přípravě s klubem Ambri-Piotta. „Když jsem měl pauzu, tak jsem za bráchou do Švýcarska hodně jezdil a viděl jsem jejich tréninky, “ vysvětluje.
„Jezdili na krev, každé cvičení v intenzitě. Když byla v Praze NHL a Chicago hrálo s Philadelphií, přijel bráchův manažer z Ambri a šli jsme na večeři. S Dominikem jsme se ho ptali, jestli by bylo možné se u nich připravit na sezonu. Domluvili jsme se a hodně mi to pomohlo.“ Kubalík bydlel u Jiřího Novotného, útočníka Ambri. Ze začátku trénoval se záložním týmem v Ticinu, pak přešel do Ambri.
„Chodil jsem na tréninky, na porady, byl jsem součástí týmu, jenom jsem nehrál zápasy,“ popisuje Kubalík. „Jirka Novotný se o mě staral, měl jsem parádní zázemí, přijali mě výborně. Neskutečná zkušenost, výborné tréninkové středisko. Bylo mi jasné, že když člověk rok nehraje, musí se do toho pořádně obout.“
Že by si třeba ve Švýcarsku řekl i o smlouvu, zase tak žhavé nebylo. „Cizinci se do Švýcarska dostanou přes nároďák, nebo když mají hodně zápasů v NHL,“ říká na rovinu. V mládežnických kategoriích sice býval oporou národních výběrů, dva zápasy za áčko reprezentace si taky zahrál. Nastupoval i v NHL za Columbus (12 zápasů/1+3) a v KHL za Lev Praha a Slovan Bratislava (29 zápasů /3+4). Zná ovšem své možnosti.
„Byl jsem rád za šanci ve Varech, těšil jsem se z každé minuty, z každého zápasu,“ připomíná listopadové angažmá v Karlových Varech, kde byl na měsíční zkoušce. Odehrál 7 zápasů (1+2), na pokračování se nedohodl a přišla nabídka z Vítkovic. „Jsem rád, že to klaplo, chci Vítkovicím pomoct.“
Brácha ho už překonal
Mladší brácha už mezi tím jeho bilanci v NHL překonal. Za Chicago odehrál Dominik Kubalík 42 zápasů a nasbíral 23 bodů (13+10).
„To bylo jasné, že mě přeskočí,“ usmívá se Tomáš. „Já ho jen tak popichoval, ale na 95 procent bylo jasné, že mě překoná. Sleduju ho. Když jsem neměl angažmá, mohl jsem se dívat v noci na zápasy, ale to jsem mohl odpoledne spát. Teď už to tak nejde, ale sestřihy vidím, píšeme si, voláme. Jsem šťastný, že se chytil a padá mu to tam. I on se cítí komfortně. Když je spokojený, dokáže dělat neuvěřitelné věci.“
Kubalík věřil, že se bratr do sestavy Chicaga protlačí. „Už mu není dvacet, něčím si prošel, vyhrál trofeje, vyhrál nejlepšího střelce. Dařilo se mu i ve Švýcarsku, sebevědomí má po hokejové stránce na dobrém místě. Je rozdíl, jestli tam jdete v osmnácti, dvaceti nebo ve čtyřiadvaceti.“
To vše bylo podle Kubalíka staršího plus. „Věděli jsme, že to nebude mít jednoduché, ale všichni víme, co v něm je a že si to vybojuje. I na začátku, když tolik nehrál, se mu dařilo a dokazoval, že na to má. Zaslouženě si řekl o víc ice timu, je v elitní formaci a daří se mu. Jsem za to rád.“
