Žádná záplata, ale hvězda. Poulíček je eso na buly, sní o zahraniční štaci

Nejít hrát, ale vyhrát. Zlepšit se. Být zítra lepší než dnes. Mohou to být sportovní fráze, do kterých se dá zabalit i průměr, jen hezká slova. A když je to realita podpořená i čísly? Pak z toho může být příjemná hokejová pohádka a z obyčejného hráče může vyrůst takový, jehož chce mít každý trenér při zápase na ledě. Do téhle skupiny se přesně vypracoval pardubický útočník Patrik Poulíček.

Když ještě chodili lidi na hokej, seděl zraněný na tribuně a dal se do řeči s jedním fanouškem. Řekl mu, že má sen vyhrát s Dynamem titul. „Bylo to rok a půl zpátky, smál se mi,“ usmívá se Poulíček. „Vyrostl jsem tady, bylo by úžasný něčeho takového dosáhnout,“ zasní se na chvíli. Ano, teď to nezní jako taková bláznivina. Zvedá se celý klub a on hraje důležitou roli.

Ve 27 letech má střední útočník i vlastní mety, kam chce vyrůst. „Jednoznačně bych se chtěl dostat do reprezentace a postupně si vybudovat takovou pozici, abych dosáhl na zahraniční angažmá, uhrál si ho, posunul se v kariéře dál,“ plánuje. Když vidíte, jak se pořád sune nahoru? Ne, taky to není jen nějaké plácnutí. Ještě pořád si může vydřít jedinou a velkou šanci.

Dřina se vyplácí

Postupně se dostal do extraligového kádru. A vypracoval si silnou pozici. Nic neubírá ze svého obětavého stylu hokeje, který vynikne především při oslabení. Navíc zvedá vlastní ofenzivní čísla.