Abdul září! Pomáhá mu mentor i zájem o investice: Nemám čas řešit blbosti

Patří k plejerům, kteří hokej snídají i večeří, ale zároveň se dokážou dívat okolo sebe a zkoušet nové výzvy, otevírat další prostory. Jindřich Abdul vplul do sektoru pořizování nemovitostí, což je pro něj fajn zábava, zajímavá budoucnost a věc, která mu pomáhá i v hlavní práci. „Někdy nastanou chvíle, kdy člověk řeší hokej až moc, a je mnohem lepší věnovat myšlenky něčemu jinému. Neřeším pak blbosti, které stejně k ničemu nevedou,“ vykládá 27letý vsetínský rodák.

Takhle byste si představoval každou sezonu, nebo ne?
(usmívá se) „Nebudu lhát, letošní vstup je rozhodně příjemnější než loňský začátek. Kdyby to tímto způsobem šlapalo každý rok, vůbec bych se nezlobil. Z hokeje mám radost, ale ještě větší potěšení mi dělá, že se daří celému týmu. Díky tomu chodíte na zimák mnohem radši, než když se prohrává. Nejen já tu zažívám mnohem příjemnější období, než bylo loni. Doufám, že to takhle půjde co nejdéle.“

Kam jste osobně zaparkoval poslední nepovedenou sezonu? Hrabal jste se v ní, anebo udělal tlustou čáru?
„Určité obavy, jak to bude vypadat v téhle, jsem měl. Ale když se podívám zpátky, já měl loni hlavně tragický začátek, prohrávali jsme, co se dalo. Na celém týmu ležela deka, na mně samozřejmě taky. Byla ode mě očekávání, přišel jsem jako posila a trápil se. Nebyla to jednoduchá situace. Ale postupem času jsem výkonnost stupňoval a závěr sezony byl z individuálního hlediska slušný. A myslím, že jsem na konec navázal od začátku nového ročníku.“

Paradoxní je, že loni touto dobou jste měl čistého času na ledě o půl hodiny víc, ale vyprodukoval z toho jen dvě asistence. Nyní jste na deseti bodech. To je obrovský skok…