Pro peníze před bránu! Měchura chodil do šatny Plzně jako kluk, teď ji táhne
V plzeňské sestavě je raritou. Jiní útočníci dávají gólů buď pomálu, nebo vůbec. Adam Měchura je hrne pravidelně. „Někdo góly dávat musí a jsem rád, že mi to tam padá,“ řekl po nedělním duelu s Vítkovicemi. Ve 21 zápasech jich nastřílel už deset, ze sedmi posledních střetnutí vyšel naprázdno jen dvakrát. Pozvánku do reprezentace taková kadence juniorskému mistru světa z předloňského roku ještě nepřinesla. Pro Škodovku se stal 21letý útočník jistotou, na kterou se může spolehnout.
Velký, silný a nebezpečný. Před brankou se cítí doma. Tam si Měchura zařídil obývák. Dokáže si v houštině najít puk, poradit si na malém prostoru, zakončit. Velmi přesně. Zároveň jen nečeká, co vymyslí spoluhráči. Dobrý je na puku, nebojí se tvořit hru. Ale když vidíte čahouna, jak si nekompromisně klestí cestu nebo se tlačí do brankoviště, je to přesně on.
„Tohle mám rád. Odtud padají góly. Tam leží peníze. Takže si pro ně chodím,“ usmíval se po výhře s Vítkovicemi. Tímhle způsobem otevřel v neděli skóre. Markus Nenonen nahodil zpoza branky na gólmana, Měchura s obráncem Košťálkem za zády kotouč dorazil.
„Podobné góly nám ze začátku sezony chyběly. Sám jsem asi nečekal, že se mi bude takhle dařit, ale věřím si a jsem za to rád,“ pokračoval. Se svými 196 centimetry má ideální figuru. Nebojí se jít do nepohody, kde hokej bolí.
