Třinecká akce Voženílek II. Živel, co dostal „flákanec“: Nečekal jsem to
Vysoký pavouk, samá ruka, samá noha. Jakmile se na led vyřítí Ocelář Daniel Kurovský, poznáte ho. Specifickým pohybem a dosahem téměř přes polovinu šíře hřiště je unikátní. Šestadvacetiletý čahoun ze druhé třinecké lajny vytěžil z továrny na tituly už tři mistrovské poháry. Až v této sezoně však patří mezi klíčové postavy úřadujících šampionů. Pokud nenastane totální havárie a Slezané postoupí do play off, zkusí se o kolohnáta opřít. Kurovský však v sobě potřebuje probrat zvíře.
Jakmile vloni vyšla na svět zpráva, že se Daniel Voženílek chystá okusit švýcarskou expedici v Zugu, hledali Oceláři náhradu za extrémně platného borce, který štiplavým stylem rozhodoval bitvy ve vyřazovací fázi. Výběrové řízení vyhrál jiný kousavý buldok jménem Daniel – 192 centimetrů vysoký a bezmála metrák vážící Kurovský.
V ideálním hokejovém věku měl táhnout třinecký kolos při další úspěšné jízdě. Jenže červenobílý stroj zpomalil, už rozhodně nešlape tak jako dřív. Drhne hlavně ofenziva a odpovědnost za její produkci musí přijmout také karvinský rodák. V aktuální základní části totiž dostal větší prostor než v minulosti, dosud ho nicméně dostatečně nevytěžil.
Na začátku listopadu měl Kurovský na kontě hned osm branek, zakončení mu vycházelo. Od té doby však v extralize pálil už jen čtyřikrát, z posledních osmi případů se pak prosadil jednou. Obrovské možnosti spálil i v pondělním mači s Libercem, které úřadující mistři ztratili poměrem 1:3. Pět kol před koncem základní části doplatili na nepohodu v koncovce.
