Vítkovický kapitán Zbořil otevřeně: Chtěl jsem být tvrďák, ale… Bergeron je nadčlověk
Volba šéfa kabiny překvapila. Novým kapitánem a hlavní tváří hokejových Vítkovic se stal Jakub Zbořil (29), jemuž budou asistovat Markové Kalus s Hrivíkem. Bývalý obránce Komety, Bostonu či Pardubic chce navázat na individuální výkony z druhé části uplynulé sezony. Jak sám ale sympaticky přiznal, první polovina se mu však nepovedla vůbec. „Chtěl jsem se ukázat a jít do toho naplno. Řekl jsem si, že na ledě budu takový ten tvrďák, který někoho posadí na prdel, ale vyplynuly z toho chyby,“ říká Zbořil otevřeně.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Co pro vás znamená být vítkovickým kapitánem?
„Obrovskou čest a velkou zodpovědnost. Cítím se v tom dobře a zároveň si myslím, že je to věc, která mě může posunout hráčsky i lidsky. Požene mě to nahoru i na ledě, abych ze sebe vydával ty nejlepší výkony a ostatním šel příkladem.“
Lídrovství máte v sobě?
„Myslím si, že na ledě ano, i když minulý rok jsem toho mnoho nepředvedl. Chtěl jsem hrát tvrdě, ale z hokeje občas vyplyne, že když chcete do někoho vletět, tak ho trefíte špatně a jdete do šatny. V šatně jsem býval spíš tichý, věci jsem držel v sobě. Teď mám prostor týmu něco říct nebo případně zakročit, když se mi něco znelíbí. Když je potřeba, snažím se klukům pomáhat.“
Dříve jste v Bostonu zažil dva velké kapitány – Patrice Bergerona a Zdena Cháru. Bere si z nich příklad?
„Určitě. Hodně lidí se mě ptalo, kdo byl nejlepší lídr, kterého jsem v životě zažil. A já vždycky odpovídám, že Patrice Bergeron. To byl nadčlověk. (usmívá se) Kolem sebe měl obrovskou auru a všichni ho chtěli následovat. Vůbec nedělal rozdíly, jestli někdo hraje první nebo čtvrtou lajnu. Jakmile jste přišli do šatny, Patrice vás přijal do rodiny. Díky němu jsem se okamžitě cítil dobře. Chtěl bych být taky takový. A je úplně jedno, jestli do týmu přijde někdo z juniorky nebo do první lajny. Abychom vyhrávali, potřebujeme úplně všechny.“
Brad Marchand byl oproti Bergeronovi asi úplně jiný, že?
„To byl oheň v šatně.“ (směje se)
Chtěli, aby byl šmejd
Během minulé sezony jste na jednom z rozhovorů zmínil, že začátek ve Vítkovicích jste musel vytřepat z trenek. Cítil jste i vy sám, že ke konci jste hrál navzdory zranění lépe?
„Jo, přece jen v Pardubicích se něco stalo, skončilo to tam a já přišel do nového klubu. Trenér mi v tu chvíli říkal: ‚Kubo, mně se vždycky líbilo, jací jste byli s bráchou na ledě šmejdi. Chci, abys tohle dělal.‘ Snažil jsem se, jenže dopadlo to tak, že jsem posbíral pár trestů do konce utkání. Pak jsem to musel vytřepat z trenek, na start zapomenout a jít do toho znovu. Když je sezona rozběhnutá, lehké to určitě není, ale povedlo se to. Začal jsem hrát svůj hokej, kterým se chci prezentovat, to znamená bruslením, vytahováním puků ze třetiny a rozjížděním útoků. Víceméně jsem se vykašlal na to, že bych chtěl někoho trefovat.“
Takže „šmejdem“ už být nechcete?
„V některých případech to bude potřeba, před bránou to protihráče musí bolet. Na to mám ale super parťáka Rhetta Hollanda.“ (usmívá se)
Je těžké z takové pozice ubrat a začít znovu?
„Držel jsem v sobě hodně zášti a zlosti z předchozího roku. Šel jsem do týmu, se kterým jsem chtěl vyhrát titul, ale nedopadlo to. (do Pardubic - pozn. redakce) Pak jsem podepsal ve Vítkovicích, kde jsem chtěl působit jinak, jenže bylo to na škodu. Proto jsem se musel vrátit k tomu, kde jsem začal.“
Takže jste byl hodně přemotivovaný?
„Určitě ano. Chtěl jsem se ukázat a jít do toho naplno. Řekl jsem si, že na ledě budu takový ten tvrďák, který někoho posadí na prdel, ale vyplynuly z toho chyby. Musel jsem tam hodit reset a začít znovu.“
Čím si vůbec vysvětlujete, že z týmového pohledu se naopak závěr minulé sezony vůbec nepovedl. Od ledna jste vyhráli snad tři zápasy...
„Nefungovala nám oslabení, což je pro tým velká ztráta. Ani přesilovky nás mockrát nepodržely. Celkově si myslím, že systém v týmu nebyl úplně takový, jaký by měl být. Inkasovaný gól nás dokázal vykolejit a posadit na zadnice. Tohle ale prostě musíme zlomit.“
Špatnou přípravu zlomíme
Jenže nevyšla vám ani příprava, prohráli jste pět ze šesti utkání.
„Po zápase s Třincem jsme se o tom bavili v šatně. V první třetině jsme ukázali, na co vlastně máme, jenže pak jsme dostali gól a trochu se to rozbilo. Máme v sobě takový oblak, jak jsme si to sami nazvali. Dostaneme gól a přestaneme hrát. My to ale musíme zlomit a jít si za tím, že budeme hrát podle nového systému, kde si každý bude plnit své úkoly.“
Vítkovice mají nového trenéra Yoricka Treilleho. Jaký na vás udělal dojem?
„Za mě je to cílevědomý člověk, který se ze své cesty nenechá rozhodit. Jde si za tím. Každý den nám ukazuje, že má smysl ho následovat. Věříme jeho stylu i vizi. V týmu rozdal určité role, které se všichni budou snažit plnit. Myslím si, že je to super trenér.“
Čistě pro odlehčení, mluvíte na něj francouzsky?
„Dneska jsem tam slyšel prohodit dvě slova s Nellim (Anthonym Nellisem). Říkám si, že musí být super, když tu někdo mluví francouzsky, ale bylo mi řečeno, že francouzština je zakázaná. Takže ani nemá cenu se ji učit.“ (směje se)
A trenér se už česky učí?
„Zkouší to a za mě už umí. Vždyť za vámi před chvílí přišel a řekl ‚dobrý den‘.“ (usmívá se)




























