Gudas starší o synovi: Ze začátku se bránil, ale pak zjistil, že rady se hodí
Dělí je několik časových pásem, ale díky technice spolu mluví málem stejně často než v dobách, kdy Leo Gudas na syna mohl dohlížet zblízka. „Občas si píšeme i mezi třetinami,“ usmívá se 48letý otec obránce Tampy Radka Gudase, sám bývalý skvělý bek a naposledy trenér prvoligového Mostu.
S hokejem prošel kus světa. Leo Gudas hrál na pěti světových šampionátech, z olympiády v Albertville 1992 si přivezl bronz. Syn ho po 22 letech bude následovat na Hrách v Soči. A svého otce už přerostl tím, že se prosadil do NHL.
Když syn vyrůstal, patřil jste k těm rodičům, kteří do hokeje rádi mluví?
„Trenérům jsem se do ničeho nemíchal v žádném případě. Ale s Radkem pořád všechny zápasy rozebíráme. Kolikrát jsme si psali i o třetině. Všechno, co hrál v NHL a předtím v AHL, jsem viděl v přímém přenosu. Pro mě to vstávání v noci je docela hustý…“
„Dneska už to bere úplně s přehledem. Ze začátku byl taky zpupný, ale zjistil, že každá rada se mu hodí. Snažil se něco vymýšlet sám, přitom všechno už je dávno vymyšlené a nemá moc cenu na hokeji něco měnit. Člověk to hrál, snažím se mu vysvětlit, proč v určité situaci něco udělat nebo ne. Ještě dneska občas vidím, že si myslí svoje, ale máme takový vztah, že si to přebere a ví, že ty rady nejsou hloupé. Zjistí, že mu tu cestu usnadní, nemusí nad ničím hloubat a nic zkoušet.“
Přivedl jste syna k hokeji, nebo si k němu našel cestu sám?
„On hlavně nikoho než hokejisty neznal. Pohyboval se v tom odmalička. A když jsme byli v zahraničí, s nikým jiným jsme se nestýkali. A jakmile potkal nějakého strejdu, který zrovna nehrál, tak se vždycky divil: A ty nehraješ hokej?“
Vodil jste ho taky do kabiny?
„Jistě. V roce 1994, kdy jsem hrál v Norsku a byla výluka NHL, se tam potkal třeba s Gretzkym. Postavil mužstvo, kde byl on, Messier, Fuhr, a vyrazili na turné do Evropy. Mladej v té době taky začínal s hokejem a udělal si fotku s Gretzkym.“
V tehdejším výběru hvězd se objevil taky Steve Yzerman. Měl jste možnost se s ním potkat později, kdy se stal generálním manažerem Tampy Bay?
„Ještě ne. Ale když byl kluk v Tampě na prvním pohovoru, tak mu na závěr Steve řekl, ať prý pozdravuje tatínka. (usmívá se) Jsme stejný ročník, znali jsme se z ledu. Už tenkrát v Norsku jsme seděli naproti sobě, jakmile mě viděl, vybavil si, že proti mně už předtím spoustu let hrál.“
Radko původně začínal v útoku, až později se přesunul do obrany. Byl to cílený tah?
„On odmalička nechtěl dostávat góly. Byl spíš takový pes obranář, ale dal jsem ho napřed do útoku, protože jsem chtěl, aby uměl i trošku jiné věci, než jsem uměl já. Vpředu se mohl víc naučit.“
I vy jste patřil k tvrdým bekům. Díval se s vámi někdy na zápasy z dob, kdy jste hrál vy?
„Když se občas sejdeme s kamarády a pustíme něco staršího, tak se tomu směje. Jakmile přijedu do Brna k Michalovi Konečnému a pustíme si, jak jsme hráli proti Kladnu, když tam už byli Patera, Procházka, Vejvoda. Tam se to řezalo fest. A Radek se tomu pokaždé smál.“
Teď se syn připravuje na olympiádu, přitom do 19 let pendloval mezi Berounem a Kladnem, pak najednou odešel do kanadské juniorky. V porovnání s dalšími docela pozdě…
„První věc byla, že jsem ho nechtěl pustit, dokud si neudělá maturitu. Pak jsem mu řekl, že když už je plnoletý, tak za něj nemůžu rozhodovat, ale že mu poradím. Původně jsem myslel, že to bude krok zpátky, hrál už dva a půl roku první ligu, ale Kladno ho do extraligy nechalo vždycky jen nakouknout, nebyl tam patrný nějaký posun. A pak se najednou naskytl Everett. Věděli jsme, že tam jde jako trenér Craig Hartsburg, který působil v NHL, a hlavně přišla pozvánka na nováčkovský kemp Los Angeles Kings. To vlastně rozhodlo. Ta šance se musela chytit za pačesy.“
Smlouvu však nepodepsal a draftovaný byl až další rok. Zvažovali jste i Evropu?
„Tam už bylo rozhodnuto, ale ještě než zamířil do Everettu, trénoval v Jyväskylä, kde jsem taky hrál. Pozvali mě na návštěvu, kluka jsem vzal s sebou. Strašně si ho chválili, chtěli ho do záložního týmu. Nakonec ale vyhrála Kanada.“
Cítil jste, že když všechno půjde dobře, syn to dotáhne do NHL?
„I když někdo hraje v Kanadě, je tam strašně malá šance, že se prosadí. Záleží, jak to snese, jak se k tomu postaví. Radkovi hrozně pomohlo, že hrál v Everettu pod dobrým trenérem, v dobrém mančaftu. Kdyby to do Vánoc nestálo za nic, šel by zpátky. Ale hrál opravdu neuvěřitelně moc. Když to shrnu, za posledních pět sezon stihl nějakých 350 zápasů. Tady v juniorském věku někdo ani nedostane šanci hrát.“
Synovi to nakonec vyneslo až nominaci do Soči. Kdy jste začal věřit, že se prosadí?
„Na farmě Tampy se vytvořila dobrá parta, jeho druhý rok vyhráli Calder Cup, ve třetím tehdejší trenér Boucher tahal hráče nahoru, jen Radek pořád nic. Volal, že už neví, co by měl udělat, načež za dva dny ho pozvali nahoru. Končila mu nováčkovská smlouva, začínaly chodit nabídky ze Švédska, z Finska, z KHL. Říkal jsem mu, ať nemá strach, že práci dostane, ať dohraje sezonu a pak se uvidí. Jakmile do Tampy nastoupil Jon Cooper, který Radka znal z farmy velice dobře, tak jsem uvěřil, že podepíše novou smlouvu a bude to v klidu.“
