Když mu zdraví dovolí, chce hrát dál. Láká ho třetí titul s Kometou. O ni nemá obavy, ani když už na střídačce nebude Libor Zábranský. „Kdyby ji Libor prodal, pak bych měl strach. Takhle ne,“ tvrdí zkušený harcovník Martin Erat (37), který se stal patronem dětského iSport Life běhu (14. září v brněnské zoo). V rozhovoru pro iSport Premium rozebírá český hokej, zmiňuje i kouče Miloše Říhu nebo výdrž Jaromíra Jágra.
Nejdříve je s malými caparty na ledě, trpělivě jim vysvětluje, co mají dělat. Názorně všechno ukazuje. Pak jde s nimi na oběd, občas zvýší hlas, aby tolik nehučely. Přitom mrkne z okna, kde se další parta věnuje protahování a posilování.
Právě na zimáku ve Vyškově, kolem nějž jsou i další sportoviště, je teď Martin Erat, účastník čtyř olympijských turnajů a útočník, který v NHL odehrál téměř 900 zápasů, ve svém živlu. „Hrozně mě to baví,“ říká veterán, jehož v srpnu čeká operace. A když vše dopadne podle plánu, rád by se po ní vrátil na led.
Mluvíme spolu ve Vyškově, kde provozujete hokejové kempy, ale staráte se i o vlastní mládežnický tým. Kdy jste v sobě vycítil, že právě práce s dětmi vás bude naplňovat?
„Víte, my vždycky začínáme všechno řešit u áčka. Trenéry, tréninky. Ale nikdo neví, jak to vypadá úplně dole. Když to řeknu v nadsázce, tak podle mě je nejlepší trenér nebo generální manažer uklízečka. Protože ta si prošla vším a ví, jak to vypadá dole. A ideální kouč je ten, který si prošel i čtvrtou lajnou. Nejenom tou první. Aby věděl, jak se cítí kluk právě ve čtvrtém útoku. Proč mu to nejde, co cítí. Jasně, musí vědět i to, jak to vnímá hvězda. Každý by si měl projít svoji cestu. A nesmí jenom sedět na tribuně a dirigovat. Ale člověk musí sejít dolů a opravdu si to vyzkoušet s dětmi na ledě.“
Odkdy to máte v sobě?
„Je to můj odpočinek. Děti jsou přirozené, nepřetvařují se. Dělají to srdcem. Nehrají pro peníze. Pro to, aby měly smlouvu. Nemají na sobě takový tlak. Prostě chtějí hrát. Navíc každý je jiný. Nejenom kluci, ale máme i holky. Všichni se snaží dát gól a je jim jedno, jak to udělají. Pořád je to baví, chtějí hrát, soutěžit. Takže pro mě je to relax.“
Jak to kloubíte se svou aktivní kariérou?
„Nikdy jsem neřekl, že končím. Pro Libora (Zábranského – šéfa Komety) budu za to, co udělal pro mě i pro moji rodinu, hrát klidně do padesáti. Ale bohužel zdraví mě limituje. Máme mezi sebou každopádně dohodu, že pokud budu v pohodě po operaci, která mě v srpnu čeká, vrátím se na led. Abych mužstvu pomohl. Ale pokud to nepůjde, zdraví je na prvním místě.“
Pokud budete fit, jistě byste si rád vedle Tomáše Plekance střihl třetí titul s Kometou.
(usměje se) „Co víc si přát? Líbí se mi, že i když každý rok říkám, že hledám motivaci, tak ona přichází sama. Když jsem se vracel z ciziny, hrozně mě lákalo poprvé v Česku vyhrát titul. Podruhé něco obhájit, končit na vrcholu. To je pro sportovce to nejkrásnější. No a teď přišel Pleky, konečně si můžu zahrát s klukem, kterého jsem obdivoval celý život. Je to zas další motivace pro mě, abych se vrátil.“
Pokud operace vyjde, jak má, kdy byste se na ledě mohl objevit?
„Tohle nechám otevřené, nechci říkat žádné datum. Hlavní je, aby se to povedlo. Pak to budu řešit dál.“
Co s Kometou udělá, že Libor Zábranský už nebude trenérem, místo na střídačce ponechal Petru Fialovi?
„Když odejde hlavní kouč, tak pro každý klub je to složité. Navíc trenér jako Libor. Ale dobrá organizace se projeví tím, že každé kolečko se dá nahradit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit