Opatrně na něj s otázkou, proč Toronto zase nezná pojem play off. V posledních třech letech ji obránce TOMÁŠ KABERLE slyšel nejméně tisíckrát… Od šéfů klubu, od reportérů, to samé na ulici, v restauraci.
Opatrně na něj s otázkou, proč Toronto zase nezná pojem play off. V posledních třech letech ji obránce TOMÁŠ KABERLE slyšel nejméně tisíckrát… Od šéfů klubu, od reportérů, to samé na ulici, v restauraci. "Ani babička nebyla ráda, že jsme nepostoupili," připomíná svoji velkou fanynku jeden z lídrů národního týmu pro šampionát v Kanadě. Ve svém domě u Kladna teď se stará hlavně o to, aby z něj nevyprchala kondice. Jiný by se možná válel na gauči, ale on se potí na rotopedu. A byl rád, když se o víkendu mohl sklouznout na ledě v Praze a ve Slaném. Kdyby to šlo, téma Toronto by Kaberle z rozhovoru rád vypustil. Ale ono to jaksi dost dobře nejde... Tak možná naposledy. Proč jste s Torontem potřetí po sobě mimo play off? "První půlka nebyla dobrá. Honili jsme body ke konci, ale to už se málokdy podaří zvládnout. Třeba výhra v prodloužení je cenná, ale když soupeř získá bod, v tabulce se stejně moc nezmění." Kdyby se ten samý celek přestěhoval řekněme do klidného Raleigh, kde působí Carolina, v play off byste možná byli, co říkáte? Ten ustavičný tlak by vás tolik nedusil. "Od bratra vím, že v Carolině jsou naprosto v klidu. Po tréninku mívají v kabině tři, čtyři reportéry. To u nás jich je aspoň dvanáct a kolikrát jsou radši, když Toronto prohrává. Aby do nás mohli šít a bylo o čem psát. Na psychiku některých kluků to má dopad. Proto se v kabině nesmějí číst noviny." Pro obránce je slušnou vizitkou, pokud v týmovém bodování skončí třetí. Utěšuje vás to? "Určitě jsem za to rád. Ale okamžitě bych to vyměnil za play off. Dá se říct, že v Torontu jsem veterán a my služebně nejstarší ten tlak snášíme nejhůř. Než skončím s hokejem, chtěl bych vyhrát Stanley Cup. Snad se to i v Torontu může povést. Když se dostanete do play off, pak už je možné všechno. Přes léto na sobě musím pořádně zamakat. A snad to takhle chápou i ostatní kluci z týmu." Vy jste během sezony mohl změnit klub. Hlásili se třeba i Rangers. "Nechtělo se mi odejít. Proto jsem využil klauzuli ve smlouvě a zůstal v Torontu. Tím jsem snad dal všem najevo, že mi osud klubu leží u srdce. Před dvěma lety jsem s Maple Leafs podepsal víceletý kontrakt. Kdybych to neudělal a chvíli počkal, mohl jsem jít kamkoliv. Ale já hraju pro Toronto. S vedením ani s klukama jsem nikdy neměl problém, rodina je tam spokojená." Roky letí. Na krku už máte třicítku. Cítíte ji na sobě? "Každý mi to dává sežrat. Že už jsem starej pes a tak. (usmívá se) Ale ono záleží, jak se každý cítí fyzicky, jak je zdravý a na chuti. Podívejte se na Cheliose. Tomu je šestačtyřicet a pořád ho to baví. Já se cítím někde uprostřed své kariéry. O to víc toužím po Stanley Cupu. Proto se ten hokej hraje. Není to jen o penězích. Jde mi taky o cíle. Bavil jsem se o tom s bráchou. Prožít si tu cestu s tou sladkou tečkou, to je něco nádherného. I když byl Fery po sezoně úplně vybitej, zničenej, stoprocentně mu to za to stálo. Tak se snad taky jednou dočkám."
