NHL? Snad jen Rangers

A co NHL? Ano, je tam jedno přání…

Říká se, že když půjdete do NHL, tak jedině do Rangers. Sedí to?
„Něco na tom pravdy určitě je. V NHL existuje jeden, maximálně dva týmy, kam bych ještě šel. Rangers tam patří. Ten klub mi přirostl k srdci. Rád bych si tam zahrál. Ale jen za předpokladu, že v Rangers zůstanou Jarda Jágr s Martinem Strakou. Jinak by to nemělo význam.“

Žádné signály z NHL nemáte?
„Ne, nic. Volným hráčem budu až po 1. červenci, pak se mohu bavit s kýmkoliv, ale teď ne. Za mořem se tahle pravidla dodržují. Takže ani žádné zákulisní debaty. Já i kluby to musí dodržet.“

S kamarádem Petrem Nedvědem jste si řekli, že byste mohli vyrazit hrát společně do jednoho týmu. Nakolik je to reálné?
„Bavili jsme se o tom, že bychom si na závěr kariéry zahráli spolu. Kdekoliv. V Rusku, nebo jinde v Evropě. Ale ono to není jen tak, spíš mi to přijde docela složité. Třeba co se týká financí. Uvidíme. Možná nám to s Méďou vyjde, možná ne. Ale láká nás to.“

Máte před sebou čtyři možnosti. NHL, Evropa, česká extraliga, konec kariéry. Co je z toho nejpravděpodobnější?
„Rád bych vám pověděl, ale já to teď nevím. Z Česka několik nabídek mám, z Ruska taky. Nechávám tomu volný průběh, žádný stres. Chodím normálně trénovat a počkám si, co bude.“

Konec kariéry je stále jednou z variant řešení?
„Ano. Vše se bude odvíjet od toho, jestli budu mít chuť hrát hokej a jak na tom budu zdravotně.“

Jde teď vypozorovat, jak na tom se zdravím jste? Nebo to zjistíte až na ledě?
„Zrovna jsem si v posilovně při dřepu natáhl stehenní sval. Ale to nic není. Spíš jde o moje rameno a o kyčel. Relativně jsem na tom v pohodě.“

Určité přání ale musíte mít. Jak zní?
„Mít motivaci. Abych se těšil na každý trénink. To si přeju ze všeho nejvíc. Jinak nemá cenu hrát hokej. Když bych tomu neuměl dát sto procent, tak s ním radši úplně skončím.“

A co myslíte, najdete v sobě tu chuť?
„Teď to neřeším. Prožívám klasické léto, ráno trénink v posilovně, odpoledne golf. Na led se tady chodí až koncem července, do té doby to nechávám plout.“

Jak důležitou složkou ve vašem rozhodování budou peníze?
„Nesehrají žádnou roli. Nacházím se v takovém v bodu kariéry, že si chci hokej hlavně užít a je mi jedno, kolik bych za to měl dostávat. Chci hrát tam, kde mě to bude bavit. Nechci už jít někam jen kvůli penězům.“

Jak s novými nabídkami nakládáte? Třeba z Ruska. Pouze si je vyslechnete, nebo na ně i reagujete?
„Zatím na ně vůbec nereflektuju. Nevím, jestli budu dál hrát. Pokud se rozhodnu pokračovat, mrknu se, co bude na stole a začnu to řešit.“

Co říkáte českým zájemcům? Těch je, pokud vím, požehnaně. Minimálně Litvínov, Sparta, Slavia, Pardubice, Liberec…
„Až mě překvapilo, kolik klubů se mi ozvalo. Jsou asi čtyři. Protože pocházím z Litvínova, je logické, že mi volal Alby Reichel, bavím se s Jirkou Šlégrem. Zatím nikomu neříkám víc než vám. Jak už jsem prohlásil, mám čas. Není to tak, že bych v noci trpěl nespavostí.“