Chtěl by v extralize restartovat svou kariéru. Zpackaná anabáze v Českých Budějovicích znehodnotila trenérský kredit Ernesta Bokroše, který před pěti lety dovedl Zlín k titulu. Dostane v Česku novou šanci?
„Teď asi nabídka nepřijde,“ říká slovenský expert v rozhovoru pro Sport. Spolupráce Bokroš-Tlačil na jihu Čech nefungovala. Ti dva si zkrátka nesedli. Od začátku sezony. Podobně tomu bylo před lety na Spartě, když ke dvojici Výborný-Hynek vedení Sparty uměle nainstalovalo Miloše Říhu. Vznikl opoziční vztah. Říha nakonec musel odejít.
Jak vám je, když vrcholí play off a vy to sledujete na dálku?
„Doma už jsem celý audit udělal. V kanceláři i v garáži. (usmívá se) Nyní už se věnuju jako divák play off na všech frontách. Sleduju druhou ligu, juniory, první ligu, extraligu. Na Slovensku i v Česku.“
Spoustu lidí zřejmě těší, že jste bez práce. Tušíte, proč máte mimo Zlín tak negativní pověst?
„Souhlasím s tím, že mě hodně lidí nemá rádo. Pokud je někomu nesympatický můj obličej, tak se nedá nic dělat. Na plastiku už nepůjdu… Ale zajímavá je jedna věc. Ti, kteří mě poznají blíž, pak sami říkají, že jsem úplně jiný člověk než jak působím navenek. Když mě někdo vidí jen na střídačce, může si myslet, že jsem blbec… Víte, já jsem byl pořád pro ostatní soupeř. Se Zlínem jsme čtyři roky po sobě ty nejlepší poráželi. Jak se říká: úspěch se neodpouští.“
Cítíte, že jste v této sezoně přišel o image úspěšného trenéra?
„Všechno špatné, co se stalo v Budějovicích, padá na mou hlavu. Ale já to beru a ubezpečuji budějovickou veřejnost, že se své zodpovědnosti nezbavuji ani po odchodu. Vím, že budu mít problém sehnat v Česku angažmá. S tím počítám. Ale pořád si myslím, že jsem docela úspěšný trenér. Měl jsem víc dobrých sezon než těch špatných. Ať si v Budějovicích sami vyhodnotí, kde se stala chyba. Já jsem si to sám jako člověk i trenér zanalyzoval. Dlouho jsem byl nahoře a teď jsem poznal, jak to vypadá dole. Člověk si pak víc váží toho, co dosáhl. Uvidíme, co život přinese. Moc velký pohyb trenérů po sezoně neočekávám. Může se stát, že budu mít dlouho volno.“
Nebudete v době ekonomické krize pro kluby drahý?
„Krize se dotkne všech. Ale u mě to není o tom, že když mi někde nedají velkou smlouvu, tak tam nebudu trénovat. Myslím, že jsem ještě vitální a mám dost sil, abych mohl trénovat. V Budějovicích to byla velká zkouška mých psychických sil.“
Můžete otevřeně shrnout, proč vám to na jihu Čech nevyšlo?
„První chybou bylo, že klub před mým příchodem angažoval jako hlavního trenéra Tlačila. A až pak představenstvo rozhodlo, že vsadí na mě. Tlačilovi bylo nabídnuto, že buď zůstane v roli asistenta, anebo odejde. Chápu, že měl své představy a ambice. Tohle jsem se bohužel dozvěděl až po svém odchodu. Kdybych to věděl dřív, se spoluprací nás dvou bych nesouhlasil. Nemohli bychom spolu dělat. Mně bylo ale pouze řečeno, že by bylo dobré, kdyby zůstal u týmu asistent z Budějovic. S tím jsem neměl problém.“
Váš vztah s Janem Tlačilem byl špatný, že?
„Nesedli jsme si lidsky ani po hokejové stránce. Ale že jsem z něj dělal ovci, jak někde psali, to jsou totální nesmysly. On bohužel neakceptoval roli, kterou měl podle smlouvy plnit. Mužstvo to určitě vycítilo.“
Co ještě neklapalo?
„Mělo se jasně říct, že předchozí trenér Jandač neprodloužil smlouvu. Prostě se nedohodl s klubem na dalším působení. Nebylo to tak, že by jeho vyhodili a já jsem Jandače vyměnil. On byl oblíbený a mě jako jeho nástupce tamní veřejnost od začátku nebrala. Ještě jsem ani v Budějovicích nebyl a už se psalo, jak bude hrát mužstvo škaredý defenzivní hokej. Přitom ti lidé vůbec neznají moji práci v jiných klubech. Místní média strašně moc ovlivnila mínění veřejnosti.“
Kde jste hledal útěchu?
„Ozvalo se mi pár lidí, aby mě podpořilo. Mile mě překvapil trenér Jandač. Před Vánoci jsem mu zavolal a on mi pomohl v některých věcech otevřít oči. Popsal mi, jak to v klubu funguje a jaké problémy se tam za ty tři roky nakupily. Mohl se těšit z mého neúspěchu. Ale on se k tomu postavil velmi kolegiálně. Až jsem byl z toho překvapený. Věci, které mi říkal, se taky potvrdily. Jandač už předtím tvrdil, že v té lodi jsou praskliny. A když se neopraví, tak daleko nedopluje.“
Mohly vás ale zachránit dobré výsledky…
„Ano, to byla jediná šance. Ale začátek nám nevyšel. A od toho se vše odvíjelo. Přesto děkuji vedení, že mi tak dlouho věřilo. Každý jiný trenér by šel od válu mnohem dřív. Bohužel, i diváci začali napomáhat krizi. Vyhráli jsme devět zápasů. A v tom následujícím náš obránce ztratil na modré puk, dostali jsme gól. A lidi začali řvát: Bokroš ven! V tu chvíli jsem zjistil, že to tam nemá smysl. Hráči to hodně vnímali a začali se za mě schovávat. Říkali si: Co kdyby to pod jiným trenérem šlo líp? Postupně jsem ztrácel motivaci.“
Co vám tohle nevydařené angažmá dalo?
„Myslím, že v Budějovicích to bude mít každý cizí trenér těžké. Místní obtížně přijímají lidi odjinud. Příště určitě dobře zvážím, s kým budu spolupracovat. V Budějovicích jsem si užil opravdu hodně. To žádný divák nepochopí. Ale vůbec se nelituju. Chtěl jsem na té střídačce být. S odstupem času vím, že jsem měl být od počátku tvrdší. Některé věci jsem nechal na hráčích. Vidím, že i když už v Budějovicích nejsem, je to tam pořád stejné.“
Při předloňském odchodu ze Zlína jste prohlásil, že se do klubu jednou vrátíte. Platí to?
„V Budějovicích se moc v klidu pohybovat nemůžu, zato ve Zlíně ano. (usmívá se) Lidé tady rádi vzpomínají na ty dobré roky. Když bude příležitost, rád se vrátím. K městu mám hodně blízký vztah.“
