Robert Reichel ukončil kariéru a s ním odešel jeden ze symbolů největších úspěchů českého hokeje. Jak se na populárního "Albyho" bude vzpomínat? Deník Sport pro vás připravil výběr ze známých i méně známých historek...
Jako houser s housaty
Ostatní hráči jsou ještě na hotelu nebo se pomalu courají do kabiny. A „Alby“? Ten už korzuje po šatně, opravuje si hokejky, rozcvičuje se. Tím býval pověstný. „To je ta jeho důslednost. Hokejem žil a neponechal nic náhodě, na každý úkol se připravoval fyzicky i psychicky,“ vzpomíná Luděk Bukač, Reichlův trenér v národním týmu. „V kabině byl první nebo si přivedl všechny ovečky za sebou. Jako když jde houser a za ním kráčí malá housata.“
Na Slováky: Spíš porazíte Detroit!
Více než velmi náruživě prožíval utkání se Slováky na velkých akcích. Reichel neměl nikdy rád slovenské chvástání ve stylu, že tentokrát už Češi podlehnou. Na MS v Hannoveru 2001 Slováci před vzájemným čtvrtfi nále vytrubovali do světa, že Augustův tým po porážce pojede domů okopávat zahrádku. Reichel se po sladké výhře 2:0 usmíval: „S námi to Slováci neumí. Nikdy nad námi nevyhrají. To spíš porazí Detroit než nás!“
Do zámoří na německý pas
Po sametové revoluci si Reichel nechal zařídit německý pas. Ne snad, že by uvažoval o startu za cizí reprezentaci, ale jiná barva a němčina v cestovním dokladu mu usnadňovala cestu po světě, do zámoří mohl putovat bez vstupních víz. Německé občanství získal díky prarodičům, sudetským Němcům. Reichlův bratr Martin hrál za Německo na několika šampionátech, dlouho platil za jednoho z nejlepších německých útočníků.
Německé hrátky á la Lála
Po čtyřech úvodních sezonách NHL v dresu Calgary následovala výluka. Očekávaný návrat domů na podzim roku 1995 se nekonal, Reichel vyrazil za prací do Frankfurtu. A rázem se pro německé fanoušky stal bohem. Na jejich báječnou souhru s Jiřím Lálou vzpomínají dodnes. Reichla si tehdy vyhlídla prezidentka klubu a protože po výluce se nedohodl na nové smlouvě s Flames, opět zvítězila varianta Frankfurt. Za rok a půl dokázal nastřádat 144 bodů v 67 utkáních!
Jako Hannibal Lecter
Robert Reichel jako kanibal? Zvrácená představa, jistěže. Ovšem jak pro koho. Reportéři týdeníku The Hockey News našli výraznou podobnost v obličejích českého hokejisty a Antonyho Hopkinse, slavného představitele doktora Lectera v ještě slavnějším filmu Mlčení jehňátek. Výstřižek z rubriky „Odděleni při porodu“ měl Reichel připevněn ve své kóji v kabině Toronta.
Torontské slzy v očích
Na konci léta roku 2004 národní tým válí při Světovém poháru. V Torontu, kde byl Reichel poslední tři sezony doma, se chystá semifinále turnaje mezi Kanadou a Růžičkovou družinou. Pro českého hokejistu to může být mimořádná rozlučka s národním týmem, leč nekoná se. Ať se český kouč snaží sebevíc, ideální místo pro ikonu národního týmu nenachází a Reichel těsnou porážku 3:4 vidí jen z tribuny. Když na to téma v kabině dává rozhovor, oči se mu lesknou…
Chtěla ho Sparta. A moc!
Těžko si to představit – Robert Reichel v dresu pražské Sparty… Ale vězte, že se na této akci usilovně pracovalo. Reichlův kamarád Slavomír Lener lanařil hvězdu před šesti lety do Holešovic, kam trenér přišel pracovat po MS ve Finsku. Litvínovskému klubu tehdy velel GM Vladimír Macholda, s jehož šéfováním se Reichel jen velmi těžko ztotožňoval. Skutečně hrozilo, že Reichel nebude hrát za mateřský oddíl, nakonec ale Macholda v klubu skončil, takže železná závora byla odstraněna.
Brzdi, blíží se Karjala…
Téhož roku tedy, už bez myšlenek na národní tým, v Litvínově zahájil sezonu vedle Martina Ručinského, jenž si hledal angažmá v NHL. A jejich spojení na ledě fungovalo. Natolik, že se začalo spekulovat o comebacku tehdy 33letého vůdce do reprezentace. Ten však o tom nechtěl slyšet, ačkoliv hrál výborně. „Alby, brzdi, nebo tě nominujou na Karjalu,“ smál se mu tehdy Ručinský.
Tahanice s BPA u soudu
Kvůli hokeji jednou skončil i u soudu. Před třemi lety Reichel zažaloval marketingovou společnost BPA, která bez hráčova vědomí umístila jeho tvář na billboardy při reklamní kampani Českého Telecomu. „Ze strany BPA to byl podraz!“ čílil se Reichel. „Za celá léta, kdy jsem hrál v zahraničí, si to nikdy žádná strana bez souhlasu hráče nedovolila,“ řekl hráč pražskému městskému soudu. U něj se domáhal omluvy i dvoumilionové satisfakce za osobnostní újmu. Soud mu nakonec přiřkl náhradu sto tisíc korun.
Umí se rozčílit = bude dobrý kouč
V osmatřiceti letech se postaví na litvínovskou střídačku. Před sebou nebude mít led, nýbrž hráče. Bude to klapat? Podle Šlégra určitě ano. „Alby se umí dost často rozčílit, což k trenérství patří. On je výbušná povaha, o respekt ze strany hráčů se nemusí bát. Ten měl jako hráč a bude ho mít jako trenér. Jsem přesvědčený, že bude úspěšným koučem,“ míní také již bývalý hokejista.
Rober Reichel • Foto Jan Hrouda
Co nemusí?
Golf Mnozí jeho kamarádi od fochu by svět ledu a puků okamžitě vyměnili za nádherně sestřižený green. Reichel nikoliv. „Alby golf nemusí, nebaví ho,“ říká Šlégr. Jenže co je na tom pikantní, když už Reichla přemluvíte, aby si s vámi dal partičku, téměř vždy zazáří. „Nehraje ho rád, ale kdykoliv s námi jde, hraje výborně,“ podotýká pobaveně Jiří Šlégr. Reichlovi šel od mládí skvěle i fotbal.
