Hokejový brankář Martin Prusek na sebe po takřka osmi měsících znovu navlékl výstroj a na tréninku se postavil do vítkovické branky. Kvůli problémům se srdcem nemohl ani pořádně trénovat, natož hrát zápasy. „Nebylo to nic moc, pořádná dřina, ale jsem moc rád i za tohle,“ říkal po středečním tréninku čtyřiatřicetiletý gólman.
Martin Prusek se před sezonou vrátil do mateřských Vítkovic z lotyšské Rigy. Měl zastoupit odcházejícího Jakuba Štěpánka. Hned na začátku přípravy se ovšem necítil dobře, nemohl pořádně dýchat, byl unavený. Podrobná lékařská vyšetření ukázala problémy se srdcem, které jej trápilo už v březnu v Rize. Po jednom ze zápasů play off ruské KHL zkolaboval. Testy pak sice dopadly dobře, jenže problémy se v létě vrátily.
Martin Prusek si zachytal i v národním týmu • Foto Michal Beránek SPORT
„Srdce nepumpovalo jak mělo. Asi jsem prodělal zánět srdečního obalu,“ krčí Prusek rameny. Lékaři mu okamžitě naordinovali klid, žádnou zátěž. Šéfové klubu na místo jedničky narychlo angažovali Romana Málka. A Prusek se s vedením domluvil na dočasném přerušení smlouvy.
„Na začátku jsem mohl maximálně na procházky,“ líčí mistr světa z roku 1999. „Pak jsem pomalu přidával kolo. Nejdřív jsem jezdil na vytrvalost, později jsem mohl pracovat i na výbušnosti a rychlosti. Samozřejmě pod dohledem a se sportesterem. Abych si hlídal tlak a tepovou frekvenci.“
Na začátku měsíce začal chodit individuálně na led. S kondičním trenérem oprašoval brankářská cvičení, protahoval ztuhlé tělo. „Doktoři už mi dovolili, že můžu jít do plného zatížení,“ radoval se Prusek.
Martin Prusek v akci • Foto Michal Beránek SPORT
„Byl jsem na tomografu, nic špatného nenašli. I pravidelné kontroly na echo srdce byly v pořádku. Pořád musím dávat pozor, ale mělo by to být dobré. Musím zaklepat.“
Klouby prstů při tom hlasitě a dlouho klepe na dřevěnou desku stolu. „Samozřejmě to musí mít nějakou posloupnost. Nemůžu hned dělat věci, o kterých vím, že bych je ještě nezvládnul.“
Se spoluhráči na ostrý trénink vyrazil poprvé ve středu v podvečer. Navlékl starou výstroj a helmu, kterou měl ještě v Rize. „Nové věci jsem si nepořizoval, protože jsem nevěděl, jestli je ještě budu vůbec potřebovat.“ Připnul si sportester, aby měl přehled o tepové frekvenci. A s chutí se znovu postavil do branky.
„Lepší, než trénovat sám,“ pochvaloval si. „Zase si sáhnout na puk, řešit herní situace… Skvělé, skvělé. I když musím začínat prakticky od nuly - přesouvání, zvedání z ledu, přehled... Všechno bude chtít svůj čas. Důležité ale je, že už se nezadýchám z ničeho a únava je jen taková hokejová. Bylo to v pohodě, ale intenzivnější tréninky teprve přijdou.“
Kdy by mohl začít uvažovat i o návratu do mistrovských zápasů, si Prusek zatím ani netroufá odhadovat. „Na tohle zatím nemyslím. Samozřejmě bych si chtěl zachytat, proto taky tohle všechno dělám. Ale zatím neřeším, kdy přesně to bude. Nejdřív musím stoprocentně zvládnout tréninky, mít z nich zase dobrý pocit. A musí držet zdraví, to je pro mě pochopitelně prvořadé.“
