Polepšený Macháč otevřeně: Neměl jsem správný přístup, díky zranění jsem našel pokoru

Český tým ve složení Adam Pavlásek, Tomáš Macháč, Jakub Menšík, Jiří Lehečka, Patrik Rikl a nehrajíci kapitán Tomáš Berdych
Tomáš Macháč v akci během utkání prvního kola US Open
Tomáš Macháč v akci během utkání prvního kola US Open
Tenista Tomáš Macháč.
Tenista Tomáš Macháč.
6
Fotogalerie
Jan Jaroch
Davis Cup
Začít diskusi (0)

Bad boy českého tenisu padl na zem. Přetržená šlacha v chodidle mu dala po Roland Garros stopku na čtvrt roku, pak se lopotně dostával zpět a neměl výkonnost být členem daviscupového týmu. Tomáš Macháč kvůli tomu přišel o zářijový svátek v O2 areně proti USA. Pro Final 8 v Boloni si ale už vybojoval svoje místo zpět. V šestadvaceti přiznává, že mu vážné zranění dalo pokoru a naučilo ho znovu profesionálně pracovat, což nějaký čas nedělal. „Můj přístup nebyl takový, jaký by měl být,“ pravil sebekriticky.

Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně

Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás

V daviscupovém týmu jste zpět po rovném roce. Ten jste si asi představoval lépe, než že uhrajete bilanci pouhých 21:20 a v žebříčku spadnete z 35. příčky na aktuální 60. místo.
„Ano, bylo to náročné období, ale jsem rád, že jsem se dokázal vrátit a zvládl závěr sezony celkem slušně. Je to zase trochu jiná část kariéry, kterou je těžké si užívat, ale našel jsem v ní i něco pozitivního.“

Nevážil jsem si, že hraju na velkých turnajích

Co konkrétně?
„Když jsem byl minulý rok dvacátý na světě, svou pozici jsem si úplně neužíval. Nebyl jsem podle mě tak pracovitý, jak jsem v té chvíli mohl být. Když se na to dívám zpětně, mohl jsem k tomu přistupovat lépe. Od určité chvíle v roce 2025 už můj přístup nebyl takový, jaký by měl být. Ne že bych úplně blbnul, ale nebylo to ono. Byl jsem trochu vyčichlý. Nevážil jsem si toho, že hraju na velkých turnajích a jsem nasazený mezi nejlepšími. Vůbec jsem si neuvědomoval, jaká je to pozice a co to znamená.“

Což jste docenil až při složitém comebacku na kurty po zranění.
„Přesně tak. Ocitl jsem se v situaci, kdy jsem se musel dívat na žebříček a cítil tlak. Přitom jsem pracoval, řekl bych, mnohem profesionálněji než v době, kdy jsem byl dvacátý na světě. Ukázalo mi to, že kdybych se díky píli, kterou mám teď, znovu dostal na podobnou pozici, přistupoval bych k ní úplně jinak a dokázal bych si ji mnohem víc užívat. Což se snažím dělat už teď.“ 

Změna přístupu

Našel jste tedy určitou pokoru?
„Víceméně ano. Když člověk vystoupá nahoru, někdy si ani neuvědomuje, jakými kroky se tam dostal. Byla za tím samozřejmě píle a práce, ale protože už jsem tam byl, přestal jsem si některé věci tolik uvědomovat. Teď mi vlastně nevadilo, že jsem musel hrát třeba kvalifikace. Byl jsem rád za jakýkoliv zápas. Když jsem byl dvacátý na světě, představa, že bych měl hrát kvalifikaci, by mě asi úplně rozhodila. To jsou věci, kterými jsem si musel projít. Pokud dostanu další šanci vystoupat nahoru, přistoupím k tomu podle mě úplně jinak a lépe.“

Vybavíte si, co jste dělal v době, kdy se hrálo o Final 8? Sledoval jste zápas s USA v televizi, nebo jste tenis raději nezapínal, protože vás mrzelo, že nemůžete být součástí týmu?
„Já jsem v té době trénoval v Dubaji a připravoval se na asijskou šňůru. Tehdy tam bylo 43 stupňů, takže jsem měl úplně jiný program. V klubu jsme měli televizi, ale myslím, že jsem zápasy přímo tam nesledoval. Ale samozřejmě jsem se díval. Podporoval jsem kluky na dálku, jak jsem mohl, a pak jsem jim napsal a pogratuloval k výkonům. Člověka mrzí, že není součástí týmu, ale že bych si kvůli tomu zápas nezapnul, to ne. Podpora by tam měla být, ať už je člověk kdekoliv. Uvědomoval jsem si, že bych tam rád byl, ale věděl jsem, že v tu chvíli mám před sebou trochu jinou práci než být v O2 areně.“

Nejtěžší zranění kariéry

Kterou jste odpracoval svědomitě, což ocenil i kapitán Tomáš Berdych, když oznamoval vaši nominaci do Boloni.
„Jsem rád, že jsem to takhle uchopil a nastavil si poctivou práci. Od zranění jsem jel opravdu každý den, dělal jsem maximum pro regeneraci a všechno plnil na sto procent. Výsledky se pak dostavily v Kazachstánu a následně ve Vídni. Jsem rád, že jsem tam odehrál slušné zápasy. Vzal jsem to spíš jako motivaci než jako něco, co by mě mělo demotivovat. To se totiž v takové situaci může snadno stát. Každý trénink a každý zápas jsem se motivoval vším, čím to šlo. Bylo to opravdu náročné, protože mi zranění dělalo velké problémy přímo ve hře. Trochu jsem nohu šetřil a měl strach, protože bolest, se kterou jsem hrál na Roland Garros, byla velká. Jsem rád, že jsem si sám sobě dokázal, jak dokážu pracovat se svým tělem ze všech možných stran a jak se o něj starat. A že jsem se na konci sezony dostal do stavu, kdy můžu být zase součástí týmu.“

Měl jste potíž s plantární fascií, vazivovým pruhem na spodní straně chodidla. Šlo možná o nejtěžší zranění kariéry?
„Bylo to fakt vážné, na Roland Garros se mi to přetrhlo. S podobným zraněním někteří hráči laborují třeba rok a skoro nehrají. Já měl zhruba dva měsíce, kdy jsem nedělal vůbec nic. Další měsíc a půl až dva jsem s tím sice hrál, ale nemohl jsem se pořádně odrazit, doklouznout k balonu. Měl jsem to v hlavě. Vrátil jsem se sice po necelých třech měsících už v Americe, ale uspěchal jsem to. Těšil jsem se na kurty a neuvědomoval jsem si úplně, že můj stav ještě není stoprocentní. To byla chyba. Měl jsem si dát víc času, potrénovat s dobrými hráči a být lépe připravený. Když pak nastoupíte a cítíte, že na kurt ještě nepatříte, není to příjemný pocit.“

Role v týmu? Být připravený

Nakonec jste se ale na sklonku sezony vyhrál do slušné formy.
„Chtěl jsem co nejvíc zápasů, i kvalifikace mi pomohly. Čím víc jsem toho odehrál, tím líp jsem se cítil. Ve Vídni jsem měl na lopatě De Minaura, v Kazachstánu jsem sehrál super zápas s Chačanovem. To pro mě byla dobrá zpětná vazba, že se ubírám správným směrem. Potřeboval jsem to vidět. Cílem bylo zahrát dobře závěr roku a zakončit sezonu tak, jak jsem si představoval. Davis Cup pro mě byl samozřejmě velkou motivací, protože týmové sporty fakt miluju. Davis Cup je pro mě něco jako olympiáda.“

V minulosti jste byli s Jiřím Lehečkou a Jakubem Menšíkem bráni jako velká trojka, vy jste ale nyní klesl až na 60. místo žebříčku. Jak berete svou současnou roli v týmu?
„Snažím se hlavně co nejlépe připravit a moc nad tím nepřemýšlet. Atmosféra v týmu je skvělá a já se snažím dát mužstvu všechno, co můžu. Být připravený na kvalitní trénink, případně na zápas. To je momentálně moje role. A já si ji uvědomuji. Možná to bude znít zvláštně, ale tahle sezona pro mě byla v kariéře důležitá právě tím, co jsem si uvědomil. Pokud dostanu šanci a dokážu se znovu vrátit nahoru, myslím, že mi taková zkušenost může hodně pomoct.“

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů