Letošní 34. ročník extrémního štafenového závodu Dolomitenmann zná své vítěze. Už počtvrté obhájil první místo tým Kolland Topsport Professional, jehož členem je také český kajakář Lukáš Kubričan. Ten ve své disciplíně skončil na druhém místě za Rakoušanem Martinem Unterthurnerem.
Vášen, emoce, adrenalin. Zábava i nepředstavitelná dřina v přírodě rakouských Dolomit. To je Dolomitenmann. Nejtěžší extrémní štafetový závod na světě, který spojuje čtyři individiální disciplíny - běh do vrchu, paragliding, horské kolo a jízdu na divoké vodě.
V poslední z nich už léta dominuje Čech. Bývalý slalomář Lukáš Kubričan v sobotu už po čtvrté v řadě obhájil se svým týmem Kolland Topsport Professional celkové vítězství.
Zkombinovat tyto naprosto rozdílné sporty napadlo před lety bývalého rakouského reprezentanta v alpském lyžování Wernera Grissmanna. Ze závodu pro pár nadšenců se během několika let stala celosvětově známá akce, na které každoročně měří síly zhruba stovka čtyřčlenných týmů. A konkurence je tu opravdu velká. Mezi účastníky byste našli také olympioniky, šampiony světových pohárů a mistry světa v jejich individuálních disciplínách.
Běh s kolem na zádech i sedmimetrový skok
Štafetu startují každý rok běžci. Jejich cílem je vrchol Kühbodentörl. Závodníky čeká dvanáct kilometrů s převýšením okolo 2000 výškových metrů. Trasa je místy tak prudká, že ji musí dokonce zdolávat po čtyřech. Projít tímto běžeckým peklem zvládnou ti nejrychlejší za méně než hodinu a půl.
Cíl běžců je zároveň i startem paraglidistů. Ti po předávce nejprve seběhnou po suťovišti na zhruba 500 metrů vzdálený bod, z kterého se vydávají vzhůru. Pak je čeká technická část. Během té obkrouží dva pylony a následně zamíří na mezipřistání na kopci Moosalm.
Právě tady začíná ta největší zkouška. S rozvinutým padákem v ruce musí závodníci běžet na druhý start vzdálený dva kilometry, ke kterému vede cesta přes vrchol kilometr dlouhé sjezdovky. Na odpočinek ale není čas. Bezprostředně po doběhnutí opět vzlétají a vydávají se na fotbalový stadion v Lienzi.
Po své etapě předávají paraglidisté štafetu bikerům. Ty čeká nejprve 19kilometrové stoupání a následně 12kilometrový sjezd. V obou směrech se jedná o extrémní trať. Při cestě nahoru závodníci překonají okolo 1500 výškových metrů. Cesta je místy tak prudká, že ji musí zdolávat s kolem na zádech.
Na vrcholu Hochsteinkreuz začíná cesta dolů s průměrným klesáním 26 stupňů. Závodníci tady žhaví brzdy doběla, jenže ani to tady nestačí. Kolo i přes zatažené brzdy neúprosně zrychluje a bikeři mají co dělat, aby udrželi řídítka v rukou.
Poslední úsek mají na starosti kajakáři, kteří se s prvním úskalím setkají hned na začátku. Po nasednutí do lodě je čeká sedmimetrový seskok ze speciální rampy. Na tohle vás nepřipraví žádný jiný závod. Následuje slalom kombinovaný se sjezdem a k tomu úseky pádlování proti proudu. Po půl hodině nepředstavitelné dřiny čeká na kajakáře ještě třešnička. Závěrečné metry do cíle musí doběhnout. Ovšem s lodí a pádlem v ruce.
Mezi kajakáři už pět let dominuje Čech
Ani na startu letošního ročníku nechybělo hned několik českých zástupců. Na extrémní závod do rakouských Dolomit zamířilo celkem pětatřicet Čechů. Už potřinácté se sem vydal také kajakář Lukáš Kubričan. Bývalý reprezentant ve vodním slalomu, který se v současné době stará coby trenér o českou reprezentaci, tady už pět let ve své disciplíně nenašel přemožitele.
„Termín letos kolidoval se světovým pohárem ve Francii, kde závodí mí svěřenci. Speciálně na Dolomiťák jsem si ale mohl vzít dovolenou,“ vykládá s úsměvem sedmatřicetiletý závodník, který dnes se svým týmem Kolland Topsport Professional už počtvrté v řadě obhájil celkové vítězství.
Spolu s ním tvoří družstvo ještě americký běžec do vrchu Joseph Gray, švýcarský paraglidista Chrigel Maurer a kolumbijský biker Leonardo Páez León. Spletitý příběh o tom, jak se tahle parta extrémních sportovců dala dohromady ale nečekejte. Všechny oslovil na základě jejich výsledků týmový manažer Harry Kolland.
„Závod je velmi prestižní, a proto profesionální týmy dávají dohromady manažeři. Původně jsem ale začínal v ryze českém týmu. Zlanařil mě tehdy kamarád, který sháněl někoho na poslední úsek. A protože jsem byl známý tím, že mám mezi kajakáři docela dobrou fyzičku, napadlo ho, že bych v tom nemusel být úplně marnej,“ vzpomíná český závodník.
A ukázalo se, že tým nemohl vybrat lépe. Při své premiéře v roce 2009 vyjel Lukáš Kubričan fantastické čtvrté místo a družstvo i díky jeho výsledku skončilo mezi amatérskými sportovci první.
Medaile z olympiády vítězství nezaručí
Pro zkušeného vodního slalomáře byl Dolomitenmann naprosto novou zkušeností. Od sedmimetrového skoku do vody až po doběhnutí do cíle se tu nic nepodobalo tomu, co znal z jiných vrcholových akcí.
„Naše závody většinou trvají devadesát vteřin a už jen to stačí, abyste byli vyčerpaní. Jenže na Dolomiťáku jedete půl hodiny. Navíc máte specifickou loď, která se nikde jinde nepoužívá. Je plastová a musí vážit 15 kilo, což na startu kontrolují. Kromě toho to byl i můj první závod, kde jsem byl zodpovědný nejen sám za sebe, ale za výsledek celého týmu,“ vzpomíná Lukáš Kubričan.
Mezi velké favority na kajaku letos patřil také Němec Hannes Aigner, kterému se na hrách v Tokiu podařilo získat bronz ve vodním slalomu. Ten nakonec v celkovém pořadí obsadil třetí místo za Lukášem Kubričanem. Medaile z olympiády na této specifické trati nemusí automaticky znamenat úspěch.
„V roce 2012 tady s námi byl i Vávra Hradilek, který říkal, že už nikdy víc. Skončil okolo dvacátého místa, a to byl přitom ten rok druhý na olympiádě v Londýně. Pádlovat v tak velké intenzitě půl hodiny není zkrátka pro každého. Sprinteři také nebývají dobří vytrvalci a naopak,“ vysvětluje Lukáš Kubričan.
Na absolutní výherce čeká každoročně prize money v hodnotě 7500 euro, které si rozdělí celý tým včetně manažera. Účastníci se ovšem shodují, že finanční prémie je jen příjemným bonusem, který vás může na téhle strastiplné cestě potkat.
„Člověk to nedělá kvůli odměně. Vlastně bych se ani nezlobil, kdyby letos nevyšla bedna. Je to o skvělé a nezaměnitelné atmosféře, zážitcích a překonání sebe sama. Tohle na tom chcete zažívat znovu a znovu,“ dodává na závěr Lukáš Kubričan.
Rychlostní kanoistika na LOH 2021
Kanoistka Fišerová o LOH i psychice: Dělám to pro zábavu, tlak mě limituje
