Sportovní vedení Slavie je názorově rozdělené. Poslední roky to ilustrují
KOMENTÁŘ BARTOLEMĚJE ČERNÍKA | Ode zdi ke zdi. Tak působí rozhodování o přestupech před nadcházející sezonou v pražské Slavii. Jednou je horkým tématem Daniel Vašulín, jednou Luka Kulenovič, pak se bere zpátečka. Jednou se nahlas mluví o Tomáši Chorém, ale shoda nepřijde. Trochu to ilustruje, jak je sportovní vedení Slavie názorově rozdělené a netáhne za jeden provaz. A není to jen případ tohoto léta. Počet nepovedených přestupů v posledních letech to ilustruje.
Slávisté čekají na titul tři roky. Ano, v jednu dobu museli utáhnout opasky, přesto ale brala titul Viktoria Plzeň, soupeř s výrazně skromnějšími finančními prostředky. A Slavia peníze investovala. Za zmíněné tři sezony zaplatila za hráče 28 milionů eur (asi 690 milionů korun). Jak ale ukazuje analýza Sportu, tref do černého už je minimum. Pražané stále častěji angažují hráče, kteří se buď vyprofilují jako propadáky, zapadnou do šedého průměru, případně se stanou členy početné armády těch, ze kterých někdy možná něco bude, nebo se stanou součástí nějakého výměnného obchodu.
Skupování ligy množství mladých hráčů a následné posílání na hostování – to Slavia plnila i ve své úspěšné éře. Když na to máte, v čem je problém? Jeden ze čtyř hráčů se chytí. Tento přístup se už ale začíná proti klubu obracet. Fotbalisté, především ti mladí, nechtějí strávit dva roky na hostování, aby se pak poprali o prosazení se v Edenu. Filip Prebsl a Antonín Kinský, kteří nechtějí s klubem prodloužit kontrakt, jsou prvními vlaštovkami toho, že pro hráče už nejde o lákavou cestu. A tím pádem začíná tlak v klubu na trefení posil růst.
Pozastavme se ale nejdříve u zmíněné úspěšnosti na přestupovém trhu. Pravděpodobnost, že Slavia udělá povedený přestup, činí pětadvacet procent. Takovou vyhlídku návratnosti investice představte v jakémkoliv odvětví investorovi a zabouchne vám dveře před nosem. Když si navíc
