Ďábelská jízda Švábíkové: Dva závody za 14 hodin, noční přesun po dálnici
Šílené hodiny od soumraku do úsvitu má za sebou tyčkařka Amálie Švábíková. V pátek po deváté večer končila závod Diamantové ligy v Bruselu, po závodě nasedla do auta s improvizovanou postelí a díky tatínkovi valila do Jablonce. Tam v sobotu krátce po poledni slavila titul mistryně republiky a první stupně vítězů se sestrou Apolenou.
Na posledních pár dní bude Amálie Švábíková zřejmě dlouho vzpomínat. Ďábelský týden pro ni začal středeční průtrží mračen v Lausanne, kvůli níž byl předčasně ukončen tyčkařský závod Diamantové ligy.
„Asi nikdo z nás nikdy nezávodil v takovémhle počasí. Už v rozcvičování dost pršelo a samy jsme nevěděly, jestli nás nechají závodit. Nechali soutěž běžet podle plánu, ale já jsem druhý pokus na základní výšce skákala opravdu ve velkém slejváku a potom už se to nedalo,“ vzpomínala Švábíková.
Potom ji tatínek odvezl do Bruselu, kde se v pátek večer pro letošek s Diamantovou ligou rozloučila výkonem 464 centimetrů a pátým místem. Místo odpočinku ji ale čekal bláznivý přesun do Jablonce. Na mistrovství republiky musela startovat kvůli závazku v reprezentační smlouvě a termín vyšel na sobotní dopoledne.
„Nikdy v životě jsem neabsolvovala dva závody ve čtrnácti hodinách. Je to šílené, bylo to náročné, ale musím vzdát hold svému taťkovi. V půl jedenácté jsme skočili do auta a v šest jsme byli tady v Jablonci,“ vyprávěla Švábíková. „Bez taťky bych to nezvládla. Celý den chodil s mamkou po Bruselu, pak mě večer koučoval a pak mě přes noc vezl sem na republiku do Jablonce, abych mohla závodit se ségrou a splnit si tady nějaké povinnosti.“
Švábíková měla svým způsobem na nočních německých dálnicích byznys třídu. Rodiče jí do auta připravili matraci, dokonce i polštář s peřinou.
„Byla jsem tam natažená, byla to provizorní postel. V tomhle případě to opravdu jinak nešlo. Teď jsme jeli trošku rychlejším autem, takže toho místa tam nebylo tolik, ale bylo to taky v pohodě,“ líčila Švábíková.
Vzdálenost mezi Bruselem a Jabloncem činí po silnicích přes 900 kilometrů. Rodinná výprava ji zvládla za sedm a půl hodiny, což činí průměr 140 kilometrů v hodině.
„Jak jsme jeli rychle? To nemůžu říkat, ale bylo to na německé dálnici, kde se může jezdit, jak rychle chceme. Takže si to umíte představit, když jsme tady byli za sedm a půl hodiny…“ usmívala se Švábíková.
Nebylo to na plavečky
Po příjezdu do Jablonce se vydala na hotelový pokoj čtvrtkařky Lady Vondrové, kde se dala dohromady před závodem.
„Musím Ladě poděkovat za azyl, který mi nabídla, a že mě jako správná kamarádka zachránila. Je naštěstí ranní ptáče, takže jsme se tam šli s mamkou osprchovat,“ líčila Švábíková.
Dramatický přesun musela absolvovat proto, že start na mistrovství republiky je pro všechny reprezentanty povinný. Ze závodníků s jistou nominací na mistrovství světa v Tokiu v Jablonci schází jen oštěpař Jakub Vadlejch a výškař Jan Štefela, kteří léčí drobná zranění.
„Bylo to rizikové, já jsem si taky říkala, že pokud bych se necítila dobře, něco mě bolelo, tak to nechám. První myšlenka byla, že tady pouze založím a nechám to být,“ uvedla Švábíková.
Na plochu k rozcvičování nastoupila v hlubokém dopoledni a přivítalo jí citelné chladno, které občas zdůraznily poryvy větru. Závodníci se na stadionu občas choulili i v teplých bundách.
„Není to tady úplně na plavečky a na opalování, je tady dneska opravdu zima,“ řekla Švábíková.
K tomu zažila hned v úvodním pokusu na výšce 426 centimetrů nepříjemný karambol. Po odrazu nevystoupala dostatečně, do laťky vrazila, po dopadu na žíněnku na ni došlápla a rozlomila ji vejpůl.
„Šla jsem z krátkého rozběhu a neměla jsem úplně měkkou tyč. Říkala jsem si, že to bude stačit, ale opravdu hodně jsem ji prošla. Když už jsem padala dolů a viděla tu laťku pod sebou, tak jsem si říkala: Ježišmarja! No a trošku mi zatrnulo, protože jsem na ní dopadla přímo patou a bála jsem se, abych si nezvrtla kotník. Naštěstí se nic nestalo,“ vyprávěla Švábíková.
Pak už se rozjela, v soutěži zapsala čtyři zdařilé pokusy a na výšce 453 centimetrů si vylepšila osobní rekord ze zkráceného rozběhu.
„Rozběh nebyl ideální, trochu jsem to dřela, bylo to unavené, ale skákalo se mi poměrně dobře,“ líčila Švábíková. „Hlavně jsem ráda, že jsem to všechno úspěšně dokončila a jsem zdravá.“
Její mladší sestra Apolena, nedávná bronzová medailistka z mistrovství Evropy do 23 let, navíc skončila výkonem 411 centimetrů na děleném třetím místě. Obě sestry se tak poprvé sešly na stupních vítězů.
„Užívám si to moc, ale s výkonem moc spokojená nejsem. Medaile tam je, samozřejmě jsem ráda a vděčná a poprvé jsem na bedně se ségrou,“ usmívala se Apolena. „Já jsem ségře volala, ať je v klidu, že to zvládne, že si tady může jenom založit a stejně vyhraje. Jsem ráda, že se nic nestalo, obě jsme to ve zdraví zvládly a můžeme si odpočinout.“
Amálie se svou mladší sestrou prožívala nedávný šampionát v Tamperre, kde se sama před sedmi stala juniorskou mistryní světa.
„Hned jak skočila, tak už jsem začala brečet a v hlavě jsem tajně doufala, že to bude stačit aspoň na bronzovou medaili. Potom mi hned volala mamka, hned mi ji dala, takže jsme si společně pobrečely,“ usmívala se Amálie. „Jsem za to fakt strašně ráda, protože je pro ni samozřejmě těžké být ve stínu své starší sestry a teď z něj konečně vystoupala. A ještě se to povedlo na stejném stadionu, na kterém se mně osobně rozjela moje tyčkařská kariéra. Je skvělé, že tady v Jablonci se nám konečně povedlo umístit společně na bedně.“
